|
| Ve VAŠEM prostoru redakce Totemu nezodpovídá za obsah jednotlivých příspěvků. |
 |
|  |
A tak jsem prožíval svůj kelímko - hladinkový svět, při bůhvíkolikáté bitvě jsem se zvedl a potácivým krokem zamířil pryč. Chtěl jsem být sám. Kroky zamířily za vesnici a pomalu přestaly poslouchat tělo. Neměl jsem sílu jít dále, a tak se mým lůžkem stal příkop.
Pohlédl jsem vzhůru a viděl měsíc, hvězdy, jak mi chápavě kynou, za chvíli se z mého pohledu, hlavy, těla stal kolotoč se všemi možnými pouťovými atrakcemi, já jsem za letu přesedal z jedné na druhou, abych se po chvíli opět vrátil na staré místo na kolotoči. Za vteřinu se ze mě stal nejšťastnější člověk, to když odněkud připlula Bára, její oči se promžikávaly k radosti, sedla si mi na klín, ale sedadlo se utrhlo, odneslo nás někam daleko, aby se vzápětí změnilo v obrovský bumerang, který nás vrátil ouha nazpátek do pouťového reje, Bára někam zmizela, štěstí také a já jsem zůstal sám,..., pomalu jsem se sunul k zemi, příkop mě přijal laskavou náručí a tichem, které co chvíli narušoval zvuk jedoucích aut s hlasy opilých řidičů a ještě opilejších spolujezdců...
...ráno se probouzím, hledám láhev, která není, a vzápětí mně jakýsi strejc zastavuje, veze do nedalekého městečka, podezřívavě měří, nebojte, strejdo, já vám nic neukradnu, za chvíli otevírám hospodu, dostávám vyprošťováka, druhého, třetího,..., všechny se stávají vyprošťováky, a já ze své zamilovanosti vyproštěn nejsem, příkop se změnil v židličku, za chvíli mnou třese hostinský, hele, vole, nespi mi tady, pořád tady vykřikuješ nějaké jméno, rušíš mě v luštění křížovky, jdi se vyspat domů nebo někam do škarpy.
|
|
|
