Provozované WEBy:   Totem.cz |  Čítárny |  Český film |  Seaplanet |  Humor/Hry/Flash |  Flash CHAT    Chcete svůj WEB? Napište nám 
Zpět na úvodní stranuISSN 1214-3529
Pátek 29.3.
Taťána
Zde se můžeš přihlásit jméno:
heslo:
nové 

 Všechny rubriky 
  Zpovědi, pocity
 > Zpovědi, pocity
 
    

   
 
 Napsat do fóra o>
   
  

Ve VAŠEM prostoru redakce Totemu nezodpovídá za obsah jednotlivých příspěvků.
madam
Autor: mystikus (Občasný) - publikováno 24.10.2016 (14:01:13)



ENYA – LP „Jeden den bez deště“

FLORA´S SECRET (TAJEMNOST KVĚTIN V PŮDĚ)

Milenci v dlouhé trávě
se podívají nad sebe
jen oni můžou vidět
kam mají namířeno mraky
a jenom zjistit, že
prach a sluneční světlo
dělají nebe tak modré

Odpoledne je tak mlhavé
řeka teče
všude kolem zvuky
se přibližují k nim
vyprávějí jim příběh
který vyprávěla příroda
sny, které nikdy netušili

Postříbřené vrby
slzy z Persie
ty, které pocházejí
ze vzdáleného ostrova
je zima, liška jedlá leží
v úkrytu
nádhera slunce v modré barvě

Něco znají jako rozkoš
něco jako svobodu
něco znají jako lásku
a podobu, jak je opouští
léto, sněhová vločka
v ročním období
kdy je obloha nad nimi modrá
kdy je obloha nad nimi modrá

Leží v dlouhé trávě
blízko vedle ní
vybírají pro ni jméno
takové jaké miluje měsíc
tohle bude den, který si bude pamatovat
když věděla, že srdcem
milovala jeho v dlouhé trávě
blízko vedle ní
pošeptání lásky
a podoba, jak je opouští

Leží v dlouhé trávě
při svitu slunce
věří tomu, že je to opravdová láska
a všude kolem nich
tajemství květin
jim vypovídá lásku
a způsob, jak vane
a z očí nevadnoucí přírody je zřejmé
že uvidí, že je nebe modré
vědí o tom, že je jejich láska pravá
sny, které nikdy netušili
a obloha nad nimi je modrá


FALLEN EMBERS (UPADANÉ OHARKY)


Jednou, jak si moje duše vzpomíná,
byly všechny hvězdy padající žhavý uhel.
Jednou, když noc vypadala, že tu bude navždy
já jsem byla s Tebou.

Jednou, v péči o ráno
všechno náleželo vzduchu.
Jednou, když se ten den rozednívalo
já jsem byla s Tebou.

Jak daleko to máme k ránu,
jak jsme daleko?
A hvězdy svítí přes tmu,
padají v ovzduší.

Jednou, když noc nás opouštěla
do nás se zaplétaly naše sny.
Jednou, všechny sny mělo smysl si uchovat.
Já jsem byla s Tebou.

Jednou, když naše duše zpívaly,
já jsem byla s Tebou.


PILGRIM (POUTNÍK)

Poutníku, jaký máš výlet
po cestě, na kterou ses vydal
abys zjistil kde zanikají prázdná slova
a kam vedou příběhy
všechny dny pocházejí od jednoho dne
který Ty musíš Ty musíš znát
nemůžeš změnit to, čemu je konec
ale pouze to, kam jdeš.

Jedna cesta vede k diamantům,
jedna cesta vede ke zlatu,
další Tě povede pouze
za vším, co jsi říkal.
Ve svém srdci hádáš
která z těchto je pravdivá
cesta, která nevede nikam,
cesta, která vede k Tobě.

Najdeš odpověď
ve všem, co říkáš a děláš?
Najdeš odpověď
ve svém nitru?

Každé srdce je poutník
každé by chtělo vědět
důvod, proč zanikají prázdná slova
a kam vedou příběhy.
Poutníku, na svém výletě
možná vycestuješ daleko
pro poutníka je to dlouhá cesta
zjistit, kdo jsi Ty...

Poutníku, je to dlouhá cesta
zjistit, kdo jsi Ty...

Poutníku, je to dlouhá cesta
zjistit, kdo jsi Ty...


ONE BY ONE (JEDEN ZA DRUHÝM)

Tady jsem já
zase další rozlučkové sbohem!
On říká Adiós, říká Adiós,
a víš, proč
jí to nezlomí a nerozpláče se?
– ona řekne Adiós, řekne Adiós, Sbohem.

Jeden za druhým moje listy padají k zemi.
Jeden za druhým moje příběhy jsou vysloveny.

Není to žádná lež
ona touží, aby ulétla pryč.
Ona říká Adiós, říká Adiós,
a teď víš proč
on má důvod se podívat
– ona řekne Adiós, řekne Adiós, Sbohem.

Jeden za druhým moje listy padají k zemi.
Jeden za druhým moje příběhy jsou vysloveny.

Můj, ó můj!
Ona měla namířeno příliš vysoko.
On říká Adiós, říká Adiós,
a teď víš, proč
její nebe postrádá měsíc
– on řekne Adiós, řekne Adiós, Sbohem.

Žádné Sbohem
pro lásku se rozzáří jejich oči.
Neříkejte Adiós, neříkejte Adiós,
a víte, proč
je láska, která nezahyne?
– neříkejte Adiós, neříkejte Adiós, Sbohem.

– neříkejte Adiós, neříkejte Adiós, Sbohem.
– neříkejte Adiós, neříkejte Adiós, Sbohem.
– neříkejte Adiós, neříkejte Adiós, Sbohem.


LAZY DAYS (ZAHÁLČIVÉ DNY)

Zahálčivý starý den
se vytrácí pryč
jsem ve dne zasněná
nechci jít od toho
že teď jsem ve spádu
bláznivě nádherného dne

Jeden červený balónek
se vznáší k měsíci
jen ho nechejte ať si letí
já jenom vím
že toužím vrátit se zase zpátky
do svého zahálčivého dne

A jak si zpívá a jaký mi připadá
a jak nikdy nezůstane takovým
a jak zvoní a jak volá
a jak mizí v dáli... mizí v dáli... mizí v dáli


ONLY TIME (JENOM ČAS)


Kdo může říct
kam vede cesta
kam den plyne
– jenom čas
A kdo může říct
jestli Tvoje láska roste
jak si Tvoje srdce vybralo
– jenom čas.

Kdo může říct
proč Ti srdce vzdychá
když Tě láska opouští
– jenom čas
A kdo může říct
proč Ti srdce pláče
když Ti láska lže
– jenom čas.

Kdo může říct
kdy cesty se sejdou
že láska by mohla být
ve Tvém srdci
A kdo může říct
kdy den spí
jestli noc zůstává
v celém Tvém srdci

Noc zůstává v celém Tvém srdci

Kdo může říct
jestli Tvoje láska roste
jak si Tvoje srdce vybralo
– jenom čas.
A kdo může říct
kam vede cesta
kam den plyne
– jenom čas

Kdo zná pravdu – jenom čas
kdo zná pravdu – jenom čas


DEORA AR MO CHROÍ (SLZY KROPÍCÍ MOJI DUŠI)

Jak jsou nádherní, den a noc
země zpívá ve větru
zvuky sílí a dotýkají se nebe
vypovídají o všem, čemu zem důvěřuje
a v noci vzdechy padají
a z oblohy vzdechy padají na mě.

A když se vzdaluji z dohledu
můj hlas zpívá ve větru
sílí, aby se dotýkal nebe
zmiňuje vše, čemu já důvěřuji
a od noci země bude prozpěvovat
a od noci země bude prozpěvovat
a od noci země bude prozpěvovat znovu.


WILD CHILD (DÍTĚ ZDEŇKA POHLREICHA, KTERÉ NEUMÍ UVAŘIT ANI JEDEN RECEPT KOREKTNĚ)

Tak jen zavři oči
tak jen stůj a poslouchej
tak si to jen uvědom
a nic Ti nebude chybět
nepotřebuješ mít důvod
dovol ať den postupuje dál a dál

Dovol, ať déšť dopadá
všude kolem Tebe
pusť se do toho teďka
nechej se obklopovat dnem
nepotřebuješ mít důvod
dovol ať déšť postupuje dál a dál

Který den
který den si oblíbit
jak vůbec
jak vůbec
to udělat celkově
který den
který den si máš
oblíbit, darebné dítě?

Jenom si dopřej čas
ze zbrklého počínání
každý den najdeš
všechno v pořádku
nepotřebuješ mít důvod
dovol ať den postupuje dál a dál
Každé letní slunce
každý zimní večer
každé jaro přijde
každý podzim odplyne
nepotřebuješ mít důvod
dovol ať to všechno postupuje dál a dál

Který den
který den si oblíbit
jak vůbec
jak vůbec
to udělat celkově
který den
který den si máš
oblíbit, darebné dítě?

Který den
který den si oblíbit
jak vůbec
jak vůbec
to udělat celkově
který den
který den si máš
oblíbit, darebné dítě?

Který den
který den si oblíbit
jak vůbec
jak vůbec
to udělat celkově
který den
který den si oblíbit
Da-da-da
Da-da-da-da-da-da
Da-da-da
jak vůbec
jak vůbec
to udělat celkově
Da-da-da
Da-da-da-da-da-da
Da-da-da
Da-da-da-da-da-da
jak vůbec
jak vůbec
to udělat celkově
který den
který den si máš
oblíbit, nápadně darebné dítě?
který den
který den si máš
oblíbit, darebné dítě?


ORINOCO FLOW

Nech mě plout, nech mě plout, nech protékat Orinoco
nech mě dosáhnout cíle, pusť mě na pláž na březích Tripolisu
nech mě plout, nech mě plout, dovol mi dorazit ke Tvému břehu
nech mě dosáhnout cíle, pusť mě na pláž daleko za Žlutým mořem
da da, da da, da da, da da, da da

Odplouvám, odplouvám, odplouvám
odplouvám, odplouvám, odplouvám
odplouvám, odplouvám, odplouvám
odplouvám, odplouvám, odplouvám

Z Bissau do Palau – v odlehlém koutu Avalonu
z Fidži do Tiree a Ebenových ostrovů
z Peru do Cebu, slyším sílu Babylonu
z Bali do Kalifornie – daleko pod Korálovým mořem
da da, da da, da da, da da, da da

Opouštím to, opouštím to, opouštím to, adieu
opouštím to, opouštím to, opouštím to, adieu
opouštím to, opouštím to, opouštím to, adieu

Odplouvám, odplouvám, odplouvám
odplouvám, odplouvám, odplouvám
odplouvám, odplouvám, odplouvám
odplouvám, odplouvám, odplouvám

Ze severu na jih, z Ebudé do Chartúmu
z hlubin moře oblaků na ostrůvek měsíce
svez mě na vlnách do zemí, kde jsem nikdy nebyla
svez mě na vlnách do zemí, které jsem nikdy neviděla
můžeme se plavit, můžeme se plavit po proudu Orinoka
můžeme se plavit, můžeme se plavit,
odplout, odplout pryč
můžeme kormidlovat, můžeme stát blízko Roba Dickinse u kormidla
můžeme si povzdechnout, rozloučit se s Ross a jeho rodinou
můžeme se plavit, můžeme se plavit,
odplout, odplout pryč
můžeme se plavit, můžeme se plavit,
odplout, odplout pryč
můžeme se plavit, můžeme se plavit,
odplout, odplout pryč


EVENING FALLS (PŘICHÁZÍ DO MÍSTNOSTI AKORÁT VEČER)

Když nastává večer a vytrácí se denní světlo
uvnitř mne se ozývá – mohlo by platit, že spím?
chvilku bloudím, pak mě to chytne úplně
blízko domova – to nemohu říct
blízko domova se cítím tak vzdálená
když chodím po pokoji, přede mnou je stín
z jiného světa, kam se nikdo jiný nemůže dostat
přenes mě do mého vlastního, tam kam mohu přejít
blízko domova – to nemohu říct
blízko domova se cítím tak vzdálená

Stále pátrám, nikdy to není správně,
ztrácím se v oceánech noci
pořád doufám, že najdu vzpomínky
vzpomínky, které jsem zapomněla

Přestože zapomínám, budu pokračovat v důvěře
že tenhle čas je opravdový – ztratím se v tomhle pocitu?
jako dítě to zažívám a neznám nikdy důvod
jsem doma – znám cestu
jsem doma – cítím se tak, ó vzdálená


STORMS IN AFRICA (VICHRY V AFRICE)

Jak dlouho je to od té doby
jak dlouho je to od té doby
co procházím bouřemi
co pronikám bouřemi

Jak dlouho je to
co bouře začala
jak dlouho je to
od počátku do konce

Povzbuď svoje srdce
a přejdi bouře
povzbuď svoje srdce!
překonávej bouře

Skvělý výlet
je těžký mezi bouřemi

Dlouhý výlet
nekoukej se na bouře


EXILE (VYHNANEC)

Chladno jako severní větry
v prosincových ránech
zima je volání, které se ozývá
z tohoto velmi vzdáleného břehu

Zima přišla hodně pozdě
dost blízko vedle mě
jak mohu zahnat
všechny obavy hluboko uvnitř?

Počkám si, až přijdou znamení
najdu si cestu
počkám si, až nadejde čas
najdu si cestu domů

Moje světlo bude měsíc
a moje cesta - oceán
můj ukazatel bude jitřenka
když popluju domů k Tobě

Počkám si, až přijdou znamení
najdu si cestu
počkám si, až nadejde čas
najdu si cestu domů

Kdo mi potom může zahřát duši?
kdo může zkrotit moji vášeň?
z těchto snů je to loď
popluju domů k Tobě


CARIBBEAN BLUE (MODŘ VODNÍCH PLOCH Z KARIBIKU)

... Eurus...
... potom Ventus...
... tak se svět točí
se vším, co jsi kdy věděl
říkají, že nebe vysoko nahoře
je modré jako v Karibském moři...

...jestli každý poví vše, co může
jestli má každý pravdu
věřím, že obloha nahoře
je modrá jako v Karibském moři...

... Boreas... (
Severák
)
... Zephyrus... (Zefýr – teplý západní vítr
)

Kdyby všechno, co jsi řekl, bylo zlaté
kdyby všechno, o čem jsi snil, bylo nové
představuj si, že obloha vysoko nahoře
je modrá jako v Karibském moři...

... Eurus...
potom Ventus...
... Boreas
Zephyrus...
... Africus...


HOW CAN I KEEP FROM SINGING? (JAK SE MÁM STRANIT TAK KRÁSNÉMU ZPĚVU?)

Můj život probíhá v nekonečné písni
mimo pozemské nářky
slyším pravý, i když vzdálený chorál
který vítá Nový Svět

Přes veškerý povyk a hádky
slyším znít jeho hudbu
zní mi v duši ozvěna
jak se mám stranit tak krásnému zpívání?

Když tyrani se bojí ve svém strachu
a slyší, že smrt jim zvoní hranu
když se přátelé radují daleko i blízko
jak se mám stranit tak krásnému zpívání?

Do cely vězení a hnusné hladomorny
naše myšlenky k nim dolétnou
když přátelé ze studu jsou neposkvrněni
jak se mám stranit tak krásnému zpívání?


BOOK OF DAYS (DENÍČEK)

Ode dne ke dni, moje cesta
dlouhá pouť přede mnou
od noci k noci, moje cesta
příběhy které se nikdy nebudou opakovat


THE CELTS (KELTOVÉ)

Nekonečný svět
od počátku do konce
my jsme naživu
pořád

Nekonečný svět
od počátku do konce
my jsme naživu
pořád


ANYWHERE IS (AŤ JE TO KDEKOLIV)

Procházím bludištěm okamžiků
ale všude, kde se obrátím
začíná nový začátek
ale nikdy se neobjeví konec
jdu za obzorem
a tam najdu další obzor
všechno vypadá tak překvapující
a potom zjistím, že to znám

Jdeš tam, odešel jsi navždy
půjdu tam, zabloudím
jestli tady zůstaneme, nebudeme spolu
ať je to kdekoliv

Měsíc nad oceánem
vlaje za pohybu
ale bez toho, že by někdy znal
důvod pro svoje vlnění
v pohybu v oceánu
měsíc se dál pohybuje
vlny se stále vlní
a já se dál vozím

Jdeš tam, odešel jsi navždy
půjdu tam, zabloudím
jestli tady zůstaneme, nebudeme spolu
ať je to kdekoliv

Obdivuji, jestli hvězdy ukazují
život, který bude můj
a posvítily by svým světýlkem
dost pro mě, abych je následovala
vyhlížím na nebesa
ale noc zatáhla mraky
žádná jiskra konstelace
žádná Vela žádný Orion

Mušle na vyhřáté pláži
dodaly z vlastního prostředí
ozvěnu jejich příběhu
ale všechno co slyším, jsou nepatrné zvuky
když polštářová slova se splétají
a třepotání vrb ustává
ale měla bych to považovat
že je to jen můj sen

Jdeš tam, odešel jsi navždy
půjdu tam, zabloudím
jestli tady zůstaneme, nebudeme spolu
ať je to kdekoliv

Zanechat nit všech dob
a dovolit, ať udělá tmavou čáru
v nadějích, které mohu pořád získat
zpáteční cesta ke chvíli
kdy jsem si udělala procházku a otočila se
aby začal nový začátek
pořád hledám odpověď
nemohu najít konec
je to buď tato nebo tamta trasa
je to tak či jinak
měl by to být jeden směr
mohl by být po uvážení
procházka, na kterou jsem si vyšla
procházka, kterou jsem si udělala
mohl to být jen začátek
mohl by to být už skoro konec


ON MY WAY HOME (NA SVÉ CESTĚ DOMŮ)

Dostala jsem
jeden okamžik z nebe
když se procházím
obklopena nocí

Hvězdy vysoko nade mnou
splní přání pod měsíčním svitem

Na své cestě domů
si pamatuji pouze dobré dny
na své cestě domů
si pamatuji všechny nejvydařenější dny
jsem na cestě domů
mohu si zapamatovat
každý nový den

Pohybuji se v tichosti
s každým podniknutým krokem
sníh kolem mě padá
jako andělé v hejnech

Daleko v dálce
je moje přání pod měsíčním svitem

Na své cestě domů
si pamatuji pouze dobré dny
na své cestě domů
si pamatuji všechny nejvydařenější dny
jsem na cestě domů
mohu si zapamatovat
každý nový den

Na své cestě domů
si pamatuji pouze dobré dny
na své cestě domů
si pamatuji všechny nejvydařenější dny
jsem na cestě domů
mohu si zapamatovat
každý nový den

Na své cestě domů
si pamatuji pouze dobré dny
na své cestě domů
si pamatuji všechny nejvydařenější dny
jsem na cestě domů
mohu si zapamatovat
každý nový den


ONLY IF... (JENOM KDYBYS TO TAKTO CHTĚLA)

Když je stín, Ty saháš po slunci
když je láska, potom člověka vyhledáváš
a pro sliby je tu obloha
a pro nebesa jsou ti, co umějí létat

Jestli opravdu chceš, můžeš mě slyšet mluvit
jenom jestli chceš, mohla bys najít cestu
jestli opravdu chceš, můžeš zachytit den
jenom jestli chceš, mohla bys vzlétnout
da da da da, da da da da da
da da da da, da da da da da
da da da da

Když je cesta, následuješ hvězdu
když je oceán, pluješ z daleka
a pro zlomené srdce je obloha
a pro zítřek jsou ti, co umějí létat

Jestli opravdu chceš, můžeš mě slyšet mluvit
jenom jestli chceš, mohl bys k ní najít cestu
jestli opravdu chceš, můžeš zachytit den
jenom jestli chceš, mohl by ses za ní rozletět
da da da da, da da da da da
da da da da, da da da da da
da da da da

Jestli opravdu chceš, můžeš mě slyšet mluvit
jenom jestli chceš, mohli byste najít cestu
jestli opravdu chceš, můžeš zachytit den
jenom jestli chceš, mohli byste společně vzlétnout

Ah! Chtěla bych létat jako pták
Ah! Chtěla bych létat jako pták

nechej mě
nechej mě

Jestli opravdu chceš, můžeš mě slyšet mluvit
jenom jestli chceš, mohla bys najít cestu
jestli opravdu chceš, můžeš zachytit den
jenom jestli chceš, mohla bys vzlétnout

Jestli opravdu chceš, můžeš zachytit den
jenom jestli chceš, mohl by ses za ní rozletět






ZDOBNÝ DEN VÁS SNAD IHNED POZVEDNE ZE ŽIDLE INTUITIVNĚ :-) 


Co prohlásit pětadvacátý den o říjnu? Že s tou obdařenou sopranistkou na etapy 2 hlasů zabřednu

do přírodní scenérie japonské sakury, tam její vášně vlnit se a slunit se ještě občas zahlédnu

nemusí se omlouvat, jestliže dává lekce lehce perlivé višňovky

Galileo Galilei pravil, jak hezké by bylo zkoumat vlaštovky

letící za intuicí já letím za super animovanou, Jiřím Nepraktou barevně vystavovanou neblednoucí krasavicí

nejsem jarní koeficient romance pro křídlovku, jen posel s vjemy bez helmy havíře abecedou mládí švitořící

i funky baret eiffelovky uchovává sestavu paralel a orel ortel s dávno již nehuňatou kšticí, nýbrž s huňatější erudicí

tak ten baret vyzkoušíme bez Felliniho kamery i třeba s rozesmátou intuicí

má ráda víno v Bordeaux, k tomu recitační situační odpolední siestu

tak vyzvu jazzovou sekci, zda by pro ni ráčila spustit sférickou fiestu

zacinkáme skleničkou a rytmus nadzvedává od přírody božské chutě

vyslechne si projevy Dia: ten posteskne si hello Janičko na podpatcích, tak kde se zdržuješ? in flagranti zvu Tě!

vydejme se spolu alou do siluet na obzor za sluncem, je jupiterská učitelská, lékařská i sopránem léčitelská

vyléčí prý snadněji než kořen mandragory v čele akademické sekty bolístku i šrám se šarmy pěstitelská

pěstuje jen samé botanické kejkle, umí zaopatřit flóru fajn, živé kaktusy, protěže, krokusy

pugét růží jí vynahradí dávno promlčenou nula nula sedmičku šelmu v pauze s bonusy

je banket v pohybu a někdy také vabank i v nelustrovaném rafinovaně frustrujícím Casinu

ovšem není nikdy bankrot, protože nestrpíme padat lavinu jak od plic plivanou želatinu

s její situací v převládajícím kursu si může bohémskou instruktáž libovolně dopřávat

komu nastřádané reflexe začne vokály, decibely praxe, pulsující dirigentky předávat

taková podtržená formulka pro její stále mladej, mlsnej, sladkej život

její pocity v očích druhých, kypře a dobře laškující slůně nebo metaforou poblázněný skotačivý hip hop

já jí rozumím, má snahu zkrášlovat a vést s fůrou představ a včel pevninu kolem

píše, co cítí obnaženě bez zábran, kráčí vstříc realitě v prostorách časů s názorem

její názor mě nenechá lhostejným, taková nepromarněná událost

velká naděje a temperament ji činí nepřehlédnutelnou na jakoukoli vzdálenost

i nablízko, protože tahle funkční koketka, kometka s Vesmírem v patách zafunguje jako v ohni želízko

milujete její švestky, višně, vášně, a především její romantikou opentlené gentlemanské ohnisko :-)





Fluidum plné siločar, zákoutí flamenca plná záhad,

sad plný výsad, přísad, kosmetických sudiček návnad,

kolik zkoušek dospělosti ovládá samuraj akrobat?

Kolik koncertů rozezní symfonická show ze souvětí

v jejím hlasovém fondu konverzuje Bohyně plodnosti

s nápovědou v křížovce o cereální tyčinky pod nos Ti

zaručí společnost její Jasnosti s barvou babího léta, venku za sklem odhalený říjen, Ty vzlétáš k intimnosti

k intimnosti plné siločárek, jsem půl a s ní chci rozvášnit párek

zákoutí plná plodných chvil na vlnách nepotopitelných bárek

u nepolapitelných motýlích koeficientů, period a lákavých symbolik, kanárek 

ví, jak zabrnkat na struny té kanárkové Krásky u Ostrovů se zelenýma očima

má smaragdová vládkyně, v Bretani i jinde Klenot mezi ženami, s rubínovou bystrostí,

láká mě dívčí krev, adrenalin u červánků s pověstí fešandy na výlety na exkurze na naturel, na živel s pomněnkama, nejen hláškama býčíma

Egri Bikavér, krasobruslařko s chromozómy k tanci jak do vínku dostala Eva Grahamová Romanová v baletu nebo Katarina Wittová

Vy jste Legenda ve hře jak Dominika Cibulková a z Wimbledonu přihrávkami nešetřící grácie a kvíz propocené proporce Petra Kvitová

já prchám všem mrchám, Figarova Svatba je i stavba, kde Múza je hradba a prima zoom gradující sadba

okrasné jablko nespadne daleko od stromu, Vaše periodická soustava sopránu netíhne do síní konzumu

Salvador Dalí by Vám geometricky zaopatřil přípitek v číši vrchovaté labužnické koncentraci aperitivu

alternativu pro jedničkami dvou těles psaný scénář: parketa 1976 u sklenky Martini kankán v sukni odraz Vašich neoblomně pravých superlativů!  






Romanová při šedesátinách malovala erby

Leden 30, 2006


Lipnice – zapomenutý kraj u Rokycan, vesnička Lipnice, usedlost s číslem popisným šest. Daleko od jásajících davů slaví Eva Romanová–Grahamová své šedesátiny (narozena 27. ledna 1946). „Ale proč vlastně slavit stárnutí,“ usměje se slavná krasobruslařka. S manželem Jackem si dopřeje sklenku vína, udělají si pohodu.


                                   


„Manžel miluje Karla Gotta,“ povídá paní Eva. Co na tom, že s češtinou si Jack netyká. „Když má někdo hlas jako Gott, nemusím těm slovům rozumět,“ tvrdí pán domu.


Na dojem, že oba jen vysedávají, však zapomeňte. Jack předtím vyřezával v dílně ptačí budky, zatímco Eva malovala erby na stodolu. „Aby byla veselejší.“


Pod střechou tady stojí Jackova chlouba, bryčka z předminulého století, kterou spravil a zachránil. „Loni nám zase sousedi dali starodávné saně, prý patřily Emilu Škodovi. I ty jsme zrenovovali.“


Práce na statku je pro ně nekonečným příběhem, stále něco vymýšlejí. „Dokud má člověk síly, má něco dělat,“ tvrdí Eva.


Někdejší světoběžníci bydlí v Lipnici pět let. Statek kdysi zestátnilo JZD, zřídilo v něm kanceláře. Uvnitř stály pec a jediná televize ve vsi, u které se družstevníci po večerech scházeli. „Jednou mi starší paní v konzumu povídá: Já si na vás dobře pamatuju. Seděli jsme v JZD na peci a dívali se na vás v televizi.“


Sourozenci Eva a Pavel Romanovi vládli v letech 1962–65 tancům na ledě, čtyřikrát získali světový titul. „Naše děti,“ říkali jim lidé.


Dnes už žije jen Eva. Pavel zahynul v roce 1972 v Tennessee. V autě nezvládl zatáčku, vletěl do stromu a prorazil si spánek. „Není dne, abych na něj nevzpomněla. Pro mě nestárne, je pořád devětadvacetiletý,“ vypráví Eva.


Sama potom prožila vzrušující život. S Jackem, jenž byl komikem v krasobruslařské revue, chovali arabské koně, v anglickém Devonu vedli po jednu dekádu 24 hodin denně open door domov důchodců a v Texasu se starali o farmu s 90 kachnami a 15 husami. „Ale nejedli jsme je. Jack je jen krmil a počítal, jestli mu kojoti nějaké nesežrali.“


Když prodali farmu, koupili si obytný autobus a pět let putovali křížem krážem po Americe.
Teprve pak, nabaženi přelétavým životem, zakotvili v Lipnici. „Teď nám stačí dva výlety do Anglie ročně. Nebo do Prahy,“ přiznává Eva. V lednu 2006 tam v 89 letech zemřela její a Pavlova maminka, bývalá kostymérka na Barrandově.


K rybníku, který mají za chalupou, se Grahamovi chodí dívat, jak místní potěr bruslí. Eva však naposledy obula brusle v roce 1986. „Už mám příliš křehké kosti. Nešlo by mi to jako dřív,“ usoudila.


Každý týden vyrazí s Jackem do hospůdky, aby zjistili, co je ve vsi nového. „Česky umím jen pár slovíček, na učení jsem starý,“ povídá Jack. Ale „velký pivo“ a „malý pivo“ mu nedělají problémy.


Teď má novou vášeň: chov holubů. Eva se těší na krasobruslařské přenosy z olympiády. „Snažíme si nedělat starosti s tím, co se nedá změnit. Zdraví nám slouží. Máme šťastný život,“ ujišťuje ledová primabalerína.


Eva Grahamová Romanová





Přidat vlastní poznámku a hodnocení k příspěvku
<jméno   e-mail>

Kontrolní otázka proti SPAMu: Kolik je šest + sedm ? 

  
  Napsat autorovi (Občasný)  
   


Copyright © 1999-2003 WEB2U.cz, Doslovné ani částečně upravené přebírání příspěvků a informací z tohoto serveru není povoleno bez předchozího písemného svolení vydavatele.

Design by Váš WEB

Addictive Zone Orbital Defender Game
free web hit counter