Vcházím do ticha kolem kropenky
líbezné pohlazení svěcenou vodou
neviditelně září kříž na mém čele
Závan blaženosti proniká celým tělem
Klaním se před Královnou,
hle, Žena Sluncem Oděná
Její dech dává prozřít slepci
Poklekám před Nejvyšším
Vskutku se Tvá tělesná schránka proměnila
v kámen?
Slůvko jediné,co přejde přes mé rty
má cenu diamantu „Děkuji“.
Přicházím k Tobě poklekám
u paty kříže.
Oči mé zamíří vzhůru
Světélkují Tvé rozpálené ruce
Přibité? Přesto nejkrásnější.
Snad i mne objímají? Smím doufat…?
Klečím a naslouchám Ti.
Vláha vstupuje do očí.Ne z bezmocnosti.
Dostalo se mi daru slz.
Opouštím chrám – odcházím
do všednosti,
ale už jiný než jsem přišel
A chce se mi povědět všem chodcům, které
míjím.
I těm co přešli kolem chrámu jako by jej
Nebylo.
Nebojte se.
|