|
| Ve VAŠEM prostoru redakce Totemu nezodpovídá za obsah jednotlivých příspěvků. |
 |
|  |
U slova prvního zaváhal velmi
hrůza ukrutná v peklo jej sráží
pod dojmem ho téměř se smaží
do srdce strach jak břitva vjel mi.
Mocná jsou slova magie jejich
hranami ostrými duši řezají
vánku jich raději nadužívat
sny černé jak noci připlouvají.
Slabika druhá k sobě se přimykají
slabikoreje dostávaj' smysl
v poslední chvíli přijde na mysl
nechť srdce něžnosti odmykají.
Vysoké hradby již postavila
chystá se k ničení hodnot věků
bezbrannost celá se podvolila
nenávist rozbíjí hranice vděků.
Tisíckrát bylo by krásné
bylo by krásné nastokrát
prožít či prožívat lásku jednou
nevrátit nikdy vše jedinkrát.
|
|
|
