O nádobí se také nemusíš starat, protože jsem ho spoustu dostal od souseda jako polodar. Dal mi ho pod podmínkou, že mu občas pomůžu s opravami. Souhlasil jsem, bylo to v hospodě, před třemi týdny, jako svědci tam seděli Rumcajs, Venca Kolečko a Jožínek.
- Promiň, ale pořád si lámu hlavu nad tím, proč Vencovi říkají Kolečko.
- Protože nikdo dodnes neví, jestli má o kolečko víc nebo méně. Ale teď tě musím nasměrovat kv!ůli nádobí, chci to doříct. Viděl jsem, co v těch bednách je, představ si ty kastroly, talíře, pánvičky, hrnečky, zkusíme udělat výborný guláš. Když se nám nepovede, tak mu to všechno hodím na hlavu. Také ti musím říct, že dostaneš horu a prsten.
- Prosím?
- Prsten mi dala na památku druhá bába, že jí ho věnoval z velké lásky dědek. Musel jsem mu říkat dědo nebo dědečku, jinak mi dal facku. Teď to můžu řvát, jak chci, protože je pět let po smrti.
- A co ta hora?
- To je hora talířů, nesl jsem je od báby načtyřikrát, je jich dohromady sto padesát šest, čtyři jsem rozbil. Vidličky, nože a hrnečky dala bratranci, čarodějnice jedna!
A teď plynule, beze spěchu, stresu, chmurných i vzpurných nálad, jak říká Venca Kolečko, přejdeme k bytům.
Byty, to je totiž má tajná vášeň. Když se dvakrát za rok dostanu do města, dívám se, div si krk nevyvrátím z pantů, na patra. Nezajímá mě pouze první, jedu hlavou nahoru, třeba do desátého a potom pomaloučku nazpátek. A říkám si, to bude mé, znám přesně ulici a číslo, tam budeme pronajímat pět bytů oficiálně, ostatní načerno.
- A kde na to vezmeš?
- Vidím, že mě tak dokonale neposloucháš, to neva, to se naučíš. Připomínám a opakuji, že jsem to dal k doteku s těmi auty.
- Do jakého doteku?
- To říkáme v hospodě, když se bavíme o fotbale a někdo se začne bavit o hokeji. Tak další vykřikne, že se myšlenky dotýkají jiného, a jdeme dál. Když to řeknu jinak, tak se spolu bavíme a najednou se tě dotknu jako teď.
- Dej tu pazouru pryč nebo dostaneš facku!
|
|
