Čas není vidět a přitom je to mocný pán

a já z něj velký strach mám,

protože na vše, co jsem stihl udělat

mně nezbude, než vzpomínat.

Vzpomínám na školku a první své kamarády,

na školu a první úkoly, se kterými si nevím rady,

na střední školu, učení do noci,

na maturitu kde není nikdo k pomoci.

Čas utíká, je toho stále víc k vzpomínání,

někdy, když si nevzpomenu, hrůzu mi to nahání,

ale lepší, než vzpomínat je teď se radovat,

protože pak nám zbude jen vzpomínat.

I teď voní louka stále hezky,

stále stejně zní hromy a svítí blesky,

stále stejně bučí kráva

a pořád horká je i láva.

Jsou chvíle, kdy nám blízký odchází,

pak vzpomínat na něj nám jen schází,

ale tu vzpomínku je třeba uchovat si pěknou

a ne na časy zlé a smutnou.