|
| Ve VAŠEM prostoru redakce Totemu nezodpovídá za obsah jednotlivých příspěvků. |
 |
|  |
Měsíc je jako sušenka namočená do tmy
ubylo z úplňku
už není noc a přesto ještě těch několik hvězd
co zbylo
svítí mořeplavcům z ulic
k návratu, vyplutí či k ztroskotání
a pomalu se probouzející město
vystupuje z ticha
jak cvakají rychlovarné konvice i patentky podprsenek
a punčochy černé jako stíny pozůstalých poledního pohřbu
zapomenuty na opěradle
voní vanilkou a cigaretami
a souloží vůbec
a pak první paprsek světla začne hledat cestu
to rodí se den
jako když žena přivádí na svět dítě
a z tramvají zní umělý hlas počítače prozpěvujícího jako kněz
k těm kdož již nastoupili
své zastávky a konečné stanice
až do skonání věků
Amen
jen já ještě nechci probudit se
ač roky nespím již
neboť jsem příbytkem ptačích duší a ohně žárovek
ve svém stavu vědomí, které bych nazval bezsmrtí
a svých sto andělů propouštím v ten okamžik
být žebravými holuby i křídly nad barvami
jež přivádějí malíře k šílenství, když zapomenou přidat krve
do svítání a vlčích máků
a zavírají pak za sebou dveře obrazů
jako já
když odcházím bodnout se do srdce
vytrhnout si růži z těla
nechat se očichat psem
a milovat se s tebou
a tak spouštím lana paží s kotvami dlaní
v naději, že jsi
a blízkosti tvé, že za zemi budu mít
a písek za tvou tvář
jen co
příliv dosáhne města
řezník přestane plakat pro jehňata
spalovač zapálí pec
dítě opíše úkol
a ty
spálíš si rty rtěnkou
a jazykem
|
|
|
