Provozované WEBy:   Totem.cz |  Čítárny |  Český film |  Seaplanet |  Humor/Hry/Flash |  Flash CHAT    Chcete svůj WEB? Napište nám 
Zpět na úvodní stranuISSN 1214-3529
Čtvrtek 28.10.
Státní svátek
Zde se můžeš přihlásit jméno:
heslo:
nové 

 Všechny rubriky 
 Próza
 > Próza
 > Povídky
 > Fejetony
 > Úvahy
 > Pohádky
 > Životní příběhy
 > Cestopisy, reportáže
 
    

   
 
 Napsat do fóra o>
   
  

Ve VAŠEM prostoru redakce Totemu nezodpovídá za obsah jednotlivých příspěvků.
Hledání individuality
Autor: Pavel1972 (Občasný) - publikováno 2.3.2017 (00:45:49)
     Je důležité pomoci dětem a mladým lidem vykročit tím správným směrem na jejich cestě za volbou profese a získáním vlastní kvalitní individuality.
     Aby si mladý člověk vůbec mohl správně vybrat, musí se nejprve setkat se vším možným a něco se o tom všem dozvědět. A také nesmí být při svém výběru ovlivňován nikým a ničím, co by ho posunovalo k jakémukoli nesprávnému rozhodnutí.
     To znamená, že například pokud u svého kamaráda, kterého má tak trochu za vzor, vidí náklonnost k nějaké profesi, může ho to táhnout k tomu, aby si ji také vybral. Nebo pokud školský skript, popisující jednotlivé profese, není udělán "neutrálním způsobem" (například bez spojení informace o dané profesi s přitažlivou či naopak odpudivou scénou nebo kombinací barev), může žáka popis některých z nich nesprávně přitahovat nebo naopak odpuzovat, což ho při výběru ovlivní.
     Při výběru nejen budoucí profese, ale i čehokoli jiného, čemu se dotyčný mladý člověk hodlá v budoucnosti věnovat, včetně volby způsobu svého života jako takového, by se měl zaposlouchat do hlasu svého nitra.
     Zeptat se sám sebe, po čem podvědomě toužil v dětství, které sny se mu jako malému dítěti opakovaně zdály a podobně. To mu umožní poodkrýt charakter jeho duše i genetické vlohy ze strany předků. Také je vhodné se trochu poradit s "královnou věd" – astrologií. Prostě nalézt kousek své vlastní jedinečné individuality, a v souladu s ní pracovat a žít.
     Lidská společnost, kolektiv, vrozené vlohy a vlastní prožitky rozhodují o tom, jak se rozvine osobnost mladého člověka a jakou vlastní individualitu si v průběhu svého dospívání, a později i stárnutí, postupně utvoří.
     Ti, kdo věří v reinkarnaci, by se měli snažit docílit stavu, kdy si po té, co se dopracují k nějaké solidní individualitě, tuto individualitu budou udržovat co nejdéle. Tomu jsem dříve říkal "šablona existence duše", kdy postupně získá například lásku k fotbalu a hraje ho v každém svém vtělení, jednou třeba rekreačně v Austrálii, podruhé profesionálně v Japonsku a potřetí poloprofesionálně v Argentině.
     Jenže pokaždé je přitom jiným člověkem, který mluví jinou řečí, poslouchá jinou hudbu a většinou má i jiné oblíbené jídlo. Takže je to vlastně už někdo jiný. Totiž vždycky, když se změníte, se svým způsobem stáváte někým jiným, a ten, kým jste byli předtím, svým způsobem umírá.
     Píseň o věčném mládí Superboha začínala tím, že melodie nejprve vyjádřila jeho osobnost, a teprve pak touhu té osobnosti žít věčně. Tím chci říci to, že k tomu, jací jsme, se váží i určité melodie a písně. A jak vyplývá z předchozího odstavce, jakmile se nám začne líbit jiná hudba (a zároveň na tu, co se nám líbila předtím, pozapomeneme, či jí dokonce přestaneme mít rádi), už jsme někdo jiný, a to i když zdánlivě jen maličko.
     Proto individualita skutečně vyspělé duševní Bytosti musí být pevně daná, jinak to ani nemá cenu. Superbůh má ideální složení svého těla matematicky zmapované do nejmenších detailů, má konstantní Vzorec pro jeho udržování ve stále stejném stavu a jiný, proměnlivý, pro jeho obnovování. A to proto, aby byl stále stejný, aby se nikdy nezměnil. Kdyby se totiž změnil, tak by zemřel, a to bez ohledu na to, že by zůstal žít. Už chápete?
     V lidském životě či existenci lidské duše každá, byť sebemenší odchylka od původní individuality, obvykle vede k dalším a dalším odchylkám, a ony všechny dohromady nakonec ke zcela jinému člověku, než jaký byl ten původní. To mě neuspokojuje.
     Pokud bych tedy jako člověk nemohl získat nějakou pevnější individualitu, prostě pevný způsob své existence, být člověkem pro mě již přestává mít význam. I když pokud bych mohl být někým, kdo je mi alespoň podobný a realizuje mé hlavní zájmy (třeba sport, psi a ženy), nebylo by to úplně k zahození. Ale to je asi tak všechno.

     Bonus (podstatné od všeho podstatného)

     Následující text se týká tématu, vysvětleného v mém článku "Relationships and Harmony" (verze 2.0, hlava "Benefit of avoiding the extremes"). Jedná se o to, že když odstraníme extrémy a dobře využijeme to zbývající (což je vlastně "podstatné od všeho podstatného"), můžeme se dopracovat k vynikajícím výsledkům. Pár příkladů:
     Psi podobní vlku (ani příliš těžcí, ani příliš slabí, přičemž postava "trochu mohutnějšího vlka" je tou ideální, skvěle kombinující sílu, hmotu i rychlost zároveň; jsou to především ovčácká a pastevecká plemena psů), univerzální bojová umění (použitelná jak pro boj proti jednotlivci, tak i proti několika lidem najednou, mající jak údery a kopy, tak i chvaty a techniku pro boj na zemi, prostě všechno možné, a to sladěné v jeden dobře fungující celek; sem patří například MMA, Sambo, starý Pankration a další), harmonické krajiny (místo rovinatých nížin nebo naopak příliš vysokých hor, místo rozpáleného rovníku nebo naopak severního či jižního pólu, se jedná o pestrou krajinu lokalizovanou nejlépe v mírném pásmu, která kombinuje rovinaté louky a pole s kopcovitými lesy a podobně), podstatné vědění (slušné základy od všeho podstatného, čímž je kus historie, kus psychologie, jádro pravdivého náboženství a jiné) a rozumný sex (je pestrý, ale bez nejextrémnějších věcí; to znamená, že normální pohlavní styk a chování musí převažovat nad jakýmikoli výstřednostmi, které, pokud k nim vůbec dochází, jsou praktikovány jenom málokdy a v nižší intenzitě).


Poznámky k tomuto příspěvku
Martin (Stálý,Redaktor) - 2.3.2017 > Trefil jsi se tématem do mé noční filosofické hodinky:-) Bylo mi čtyřicet a abych se Ti přiznal, stále nevím, čím bych chtěl v životě Pavle být. Postupem času tak nějak přicházím na to, že bych snad ani nikdy nechtěl vědět, čím bych měl být...ono asi někdy tak trochu jedno, že to nevíme, hlavně, že člověk někam neustále jde a něco zažije a přitom může smutnit, že to může být lepší či horší. Někdy sepišme tyto úvahy a přečtěme si je v důchodu, alespoň se zasmějeme:-)
<reagovat 
romann (Občasný) - 6.3.2017 > Jen experti vědí
Rozebírat téma chyb a omylů není populární, avšak velmi důležité. Chybná rozhodnutí nás poškozují a i když se mnozí snaží vydávat své omyly za správná rozhodnutí, nijak je tím nenapraví.
Základem správných rozhodnutí jsou pravdivé informace. Žijeme sice ve věku informací, ale chybných informací je stejně, ne-li víc než dříve. Jen se snažit je vidět a nezakrývat si oči.
Záleží na zdroji informací. Jsou tři hlavní, mezi nimi jsou obrovské rozdíly.
Nejméně kvalitní je úroveň laiků. Jejich názory o té či oné věci jsou v naprosté většině zcela naivní až nesmyslné i neúplné. Laiků je nejvíce, takže mají v době, kdy všichni mluví do všeho největší rozšíření. Naštěstí je to známé, takže se dost lidí pídí po kvalitnějších informacích, říkejme jim odborné. Ty jsou v učebnicích, příručkách i odborných knihách.
Bohužel je málo známé, že i tyto bývají často chybné. Pokud se podle nich řídíme, ať je to popis dovolenkové destinace, kapitola z historie či nějaká náboženská otázka, ani většinou nevíme o tom, že jsme přejali chybu. Až delším přemýšlením, skládáním různých informací zjistíme, že informace má vady. Že je odborná jen zdánlivě.
Takže existuje ještě vyšší úroveň zdroje informací, kterou je možno nazvat expertní. Najít ji je ovšem těžké. Neobejdeme se bez praxe v oboru vyhodnocování informací. I internet není zárukou, že správnou informaci nalezneme. Až po delší praxi v oboru se již v problému orientujeme a zjišťujeme, že vše je opravdu jinak. Že vlastně správné řešení a správné informace skoro nikdo nemá. Že se informace často z různých důvodů cenzurují.
Pomoci nám může i dobrý rádce, pokud ho seženeme. Zvláštní možností je použití intuice. Pokud se naučíme ji rozvinout, postupně nás přivádí k velmi kvalitním informacím ze všech oborů. To však umí hodně málo lidí a není bohužel zájem se to naučit. Proč? Nechceme aby nám někdo mluvil do života, byť by to bylo k našemu dobru.. A máme strach z neznámého, podivného světa intuice.

<reagovat 
  Zrušit obrázky    Zrušit větvení  

Přidat vlastní poznámku a hodnocení k příspěvku
<jméno   e-mail>

Kontrolní otázka proti SPAMu: Kolik je devět + čtyři ? 

  
  Napsat autorovi (Občasný)  
   


Copyright © 1999-2003 WEB2U.cz, Doslovné ani částečně upravené přebírání příspěvků a informací z tohoto serveru není povoleno bez předchozího písemného svolení vydavatele.

Design by Váš WEB

Addictive Zone Orbital Defender Game
free web hit counter