|
Ve VAŠEM prostoru redakce Totemu nezodpovídá za obsah jednotlivých příspěvků. |
|
| |
Vařící světlo přetéká přes okraje stínu A já v hloubi své duše cítím vinu Rozlévá se mi tělem jako hořkost blínu Opustíš- li mne, bídně zhynu!
Mramor žil na mých stehnech, míří k severu Kát bych se chtěla za svou nevěru
Když den se chýlí k večeru Zbytky své odvahy seberu
Troufalé věci snad páchají jen zoufalí lidé Co však ve světě bez lásky mi zbyde? Osud ruku v ruce s trestem pro mě přijde Dopadnu, já nebohá, jak v Osvětimi židé
Už svíci došel vosk a stále hledíš do plamene Hledíš na mé srdce steskem roztavené Tušíš však, že již brzy nikdo nevzpomene Na naše duše hříchem popálené
Má touha zmírá, křičí: "Víc!" Drtí slunce do odlesků nefritových náušnic Však tuší, že po smrti nečeká ji nic Jen duše promění se v křídla holubic
Jsi mi tak podivně dvojrozměrná To jsi mi řekl tenkrát, když byla jsem ti ještě věrná Snad pro ta slova malicherná Já spustila se - vdova černá
Tvý tělo stárne, kouzlo však neztrácí Ale dneska i pro jiné mé srdce burácí Já chtěla změnu, já chtěla legraci Však pozdě jsem zjistila, že jsou to čuráci
Mám péro dlouhý půl metru Řek' mi ten v zeleným svetru Co se stádečkem setrů Poletoval v metru
Z kopců přišly jalovcové sny Takhle nelze trávit další dny Tíží mne smutek bezedný Kéž dal by se zavřít do bedny
Opojena Bikaveru další číší Jež bolest moji lehce ztiší Já dneska večer tato slova píši A doufám, že opět jsme si bližší
Rozcuchaný křik vran vrací se Křivka mé naděje lomí se Mé svědomí zamítá demise Kéž můj milý zprávu tu dozví se
Zpoza obličejných okenic se neuhýbá Co stalo se, to byla velká chyba Však dneska zní zas hudba libá A milý opět rty mé líbá
|
|
|