TOTální E Magazín


	ISSN 1214-3529 Pondělí 25.11. Kateřina

Všechny rubriky

Poezie

> Poezie

>		Klasické verše

> Básnické slovo

> Všehochuť

> Teorie poezie

Následující

Předchozí

Následující

Předchozí

Následující

Předchozí

Jitro požehnaných
Autor: Freedumb (Občasný) - publikováno 19.9.2000 (12:46:00), v časopise 20.9.2000

Venku svítá, v záři probouzí se den
Černá tma bledne,
paprsky slunce oblévají celou zem
Vláda noci, té královny chladné míjí
Světlo je všude
Ale já? Stojím sám v temné síni

Jen sám, v údolí ztracených snů,
kde není rán
Jen tichá tma, až do konce všech dnů
Není tu nic, jen zatuchlý chlad a stín
Poslední svíce
za chvíli zhasne a černá tíseň povstane nade vším…

Poznámky k tomuto příspěvku

stín (Občasný) - 20.9.2000 > Myslím, že už teď cítíš, jak tou tmou, chladem a tísní k Tobě prosvítá první paprsek ... Vždyť "světlo je všude" . Moc přesvědčivě jsi to napsal, jdu si uvařit čaj.

		<reagovat

Daisy () - 20.9.2000 > No jasně, sluníčko přece nejde nevidět a necítit! A věř, že právě sluneční svit je výborným lékem na deprese :) Souhlasím s Olinou, že je to napsáno velmi přesvědčivě...výborné!		Body: 5

		<reagovat

Cobain (Občasný) - 20.9.2000 > Jo, hned bezim zavrit okno, beru si rukavice a cepici...brrrr Velmi presvedcive :-)		Body: 5

		<reagovat

Zrušit obrázky Zrušit větvení

Přidat vlastní poznámku a hodnocení k příspěvku

Autor má zájem o hlubší kritiku svého příspěvku

<jméno

e-mail>

Kontrolní otázka proti SPAMu: Kolik je pět + jedna ?

Napsat autorovi (Občasný)

Addictive Zone Orbital Defender Game