|
Ve VAŠEM prostoru redakce Totemu nezodpovídá za obsah jednotlivých příspěvků. |
|
| |
Přede mnou stojí vrásčitá stařena, trpasličí, polonafouklé postavy, s přivřenýma očima, pěti copy různé barvy a obrovskýma ušima, které jsou ozdobené kapkami zlatých náušnic. Tyto se v pravidelném rytmu spojují a rozpojují s kapkami kanoucími ze stařenina nosu. Je oblečena do kroje všech národů a barev. Potichu našlapuje na pahýly stažené do gumy. Po otevření pusy láká na recitaci veršů klasiků. Po chvíli mávne vzdušným gestem a je z ní opět dívka. Vyzývavě na mě hledí. Uvědomuji si, že mě láká...,kam?,..., do řeky?,...,k sobě?,..., hledím na vlnky v záři roztříštěných sluncí. Vody se náhle vzedmou a z nich vyplouvá tisíce stařen. Kolem nich kouzlí tance Radosti dívky, navzájem si předávají Stáří a Mládí, pozorně obojí prohlížejí, čichají k nim, ohmatávají a oťukávají je. Přeměřují vše, zvláště výšku a délku, a aplikují malé infúze. Každá z nich drží v dlani, v poměru 2:1, roky, desetiletí, staletí, tříští je na vteřiny vyryté zlatým písmem do přítomných myslí. Jedna ze stařen zavýskne, spadlo jí do náruče dětství všech. Rozevláté Mládí dívek ji obklopí tancem, pokrývá polibky ruce, šeptá slova ve tvarech a barvách díků, nadávek, nenávisti, vzápětí vše odvolává a postupuje vyšší instanci. Ta pohledem směrem vpřed znecitliví a vydezinfikuje vrásky, celá těla a identifikuje jejich zbytky. Vtom zazní šepot tisíců hlasů. V nich se na severním okraji ukrývá kouzelné slovo. Posléze je vyřčeno. Stařeny a dívky vytvářejí dvojice a zhlížejí se zlatým zrcadlem navzájem v sobě, svém Stáří a Mládí. Stáří je bezbranné a rozčarované, Mládí zděšené, s úzkostí na rtech a v duši. Někoho napadne vyhlásit soutěž o nejzrcadlovější dvojici. Všechny skončí na stupních vítězů. Já se zatím koupám ve sluneční lázni a řece. Pod hladinou se vzpíná oř mého mužství. Poprosím ho o dirigentskou chvilku a on vyhoví. Zpod vln se na vteřinu zjeví v plné kráse ovíván zlatou pěnou, ovládaje oba ženské sbory. Poté zmizí, aby ze dna nachystal nové koncerty se sbory smíšenými. A již zazní první tóny. Blíží se oslava ženství ve všech podobách. Všichni jásají. Někteří přinášejí občerstvení, tancují, tiše a hlasitě prozpěvují, znovu a znovu jsou strháváni tóny. Já budu od teď napořád hledat svou dívku mezi všemi. Spatřím jejich zbytky, zbytky stařen a dívek, zbytky Stáří a Mládí, které nenávratně odplouvají, aby se odněkud vynořily, někam kráčely, a tak tomu bude navždy.
|
|
|
|
Napsat autorovi (Stálý) |
|
|
|
|
|
|