|
| Ve VAŠEM prostoru redakce Totemu nezodpovídá za obsah jednotlivých příspěvků. |
 |
|  |
U ostatních obyvatel jsem dávala větší pozor, ale i u nich se našly chvilky nutkání, puzení,..., chtěla jsem tancovat, ale, křičím, zapomněla jsem kroj, chtěla jsem zazpívat, ale, hulákám, nemám hlasivky, chtěla jsem řídit, a odmítli mi půjčit auto, pořád po sobě pokukovali, radili se, něco šeptali, chtěla jsem se dále loučit, nenacházela jsem však slova. Nakonec jsem zakřičela: mějte se tu fajn!// Jedné chudé rodině jsem donesla dvě slepice, zbytky zabijačky a sladkosti pro děti, ať se má holota dobře, šeptala jsem si potichu. A teď mám nápad! projel vesnicí můj výkřik. V mžiku jsem donesla z domova harmoniku a začala jim na ni hrát lidovky. Protože byla těžká, usedla jsem na dvorku na lavičku. Celá rodina se roztancovala. Nejprve tancovali rodiče, nejvíce polku a valčík. Poté se přidaly děti. Rodiče chtěli opět lidovky, vyhověla jsem jim s úsměvem. Když se zmínili o latině, návrh jsem odmítla. Neodpustila jsem si vteřinové úšklebky, plazení jazyka, dokonce slintání. Nejstarší syn to hned pověděl otci. Ten mávl rukou, napil se z piva a zábava pokračovala dále.// Najednou jsem zpozorněla. Harmonika mi málem vyklouzla z rukou. Přes plot nás sledovala celá vesnice. Zaznamenala jsem rodiny, kterým jsem se již posmívala, a ty, které to čeká. Všichni se pohupovali do taktu, kývali hlavami, někteří tancovali. Vytřeštila jsem znovu oči. Všichni na mě ukazovali prstem, dělali posunky, šklebili se, plazili jazyk. Sbalila jsem rychle harmoniku, rozloučila se s rodinou, proběhla zástupem s naplno vyplazeným jazykem, vykřikla Mějte se tu! Ahoj! Nazdar! a pádila rychle domů. Zavolala jsem dceři, zamkla se, vypnula televizi, zhasla a nazítří bylo mé Já připravené ke stěhování.
|
|
