| |  čtenář náboženský fanatik - 28.11.2017 > Daisy2> Božskou jiskru má každý v centru své duše - a ta jiskra je radostná a živoucí, s upjatostí, puritánstvím, s morálkou, ale ani s opakem - bezbřehostí, krutostí atp., dejme tomu, nemá co dělat, dejme tomu, že je to nejzdravější a nejvyváženější místo v naší bytosti. Kdo se na to soustředí, posiluje vědomí. Je jedno, jestli je člověk křesťan, nebo buddhista - právěže je to tak dokonale univerzální, že se to na nějaká pitomá náboženství neohlíží.
Velice striktně odděluju spirituální transcendenci a křesťanského Boha a vím, že křesťanského Boha beru úplně jinak, je mi i dost protivný. Skrze tu mytologii, skrze křesťanství, dějiny. Nic svatého na tom nebylo. Ostatně i ten mýtus o Adamovi a Evě má v sobě z křesťanského pohledu tolik protimluvů, že se vůbec divím, že to křesťanství přežilo - když Bh nechtěl, aby Adam a Eva jedli jablka ze stromu poznání dobrého a zlého, neměl jim ho vůbec dávat všanc. Jenom čekal, až to udělají, aby je mohl vykopnout. Za druhé, proč nechtěl, aby člověk dokázal rozeznat dobro a zlo? Zpátečník jeden. Za třetí, když Kain zabil Ábela, odešel někam mezi "ostatní" - jakto, že byli na zemi jiní lidé, když měla fungovat jenom biblická familie? A jakto, že to generace křesťanů nekriticky přijímají? Tohle nepochopím. A tak je to prostě s křesťanstvím non - stop, nesmyslné pohádky nijak nebhajované, protože jsou taky neobhajitelné, zato se vše bere jako svaté dogma.
Jestli Ježíš o něčem před dvěma tisíci lety mluvil, muselo to dávat smysl, když dokázal vyvolat tak silné hnutí. Dnešní křesťanství smyslu moc nemá. Zní to jako blábol.
| |
