Pod nadvládou vemen

loudáš se jak dýchavičný vlak.

Cákáš lakem měst a jmen

a muži zůstávají tak.

Nestojí se o prsení.

Poblázněna úsměvem

ležíš zpoceně v osení

koledujíc si o plíseň.

Vyrážka světa na tvářích

zpívá svou oteklou píseň.

Roztáhni stehna s rozběhem

na účařích mostů spočiň

naviguj nás po mořích

k postavení nám pokyň