VÍTEJTE NA MĚSÍCI
Rádio přestalo fungovat, elektronické palubní přístroje také.
Než přístroje vypověděly službu znal svoji přibližnou polohu, nyní věděl jen, že je někde uprostřed mraků.
Ještě štěstí, že i v supermoderních stíhačkách jsou barometrické palubní přístroje.
Motor zase na chvíli vynechal.
Čeká snad jeho rodinu zpráva, že zahynul při podzimních manévrech na území jednoho z nových členů NATO? V zemi, o které si ještě nedávno myslel, že leží někde na Kavkaze!
Ne! Ne!
Motor zhasl. Variometr ukazoval prudké klesání.
Při takovém počasí, při téměř nulové viditelnosti, v neznámém terénu, by nebyl schopen přistát ani se zemědělským letadlem svého otce. Natož pak se supermoderní stíhačkou!
Musí se katapultovat...
...Otevřel oči.
“Žiju.”na padlo ho.
Opravdu?
Kolem něho stále byly mraky. Ne, to nebyly mraky. Mlha? Mlha také ne. Mlha nemá žádnou vůni, a on cítil nějaký divný smrad.
Když spadl na zem zamotal se do padáku.
Na Zem?
Zašmátral kolem sebe rukou. Pod ním nebyla ani tráva, ani beton, ani písek nebo nějaký jiný přirozený povrch.
Příšerně ho bolel kotník. Zkusil pohnout chodidlem. Na štěstí to bylo jen vyvrtnutí.
Přece jen žije, když cítí bolest.
To bílé smradlavé něco bylo ještě ke všemu strašně husté. Viděl nejvýš dva metry před sebe.
Ale to, co viděl, bylo velmi neobvyklé. Nerovný černý povrch...jako na fotkách z... Blbost!
Najednou přes rozprostírající se kolem něho bělost uviděl světlo, jakoby oheň.
Běžel, či spíše klopýtal, tím směrem.
Spatřil trosky svého letadla.
Posadil se na zem. Točila se mu hlava, snad příčinou byla bolest v kotníku, snad ten divný zápach.
Co je to za divný smrad? Nikdy se s něčím takovým nesetkal.
Nebo přece jen zemřel a tak vypadá peklo?
Štípl se do ruky.
“Přece jen žiju.”oddychl si.
Musí najít pomoc.
S obtížemi vstal, nechal tu to, co zbylo z jeho letadla a pomalu se potácel dál.
Zakopl a upadl.
Měl by vstát a jít dál.
Ale má to vůbec smysl?
Jak dlouho už jde? Věčně? Nebo ještě déle?
Vstal. Něco leželo na zemi.
Jeho padák!
Chodil pořád dokola!
Lehl si na zem. To nemá smysl. Nenajde žádné lidi.
Ta krajina, která vypadá jako na fotografiích z... ne... blbost... jako na fotografiích z Měsíce.
To je absurdní!
Nebo ne? Ale jak by mohl... normální stíhačkou...
A jestli je to pravda, má smysl jít dál?
Ale na Měsíci přece není normální vzduch!
Ale tady také není normální vzduch!
V duchu uviděl čerstvě vykopaný hrob. Rakev přikrytá státní vlajkou. Co tady dělá jeho rodina? Je to snad jeho pohřeb?
“Mysli !!”poručil si. “Daňoví poplatníci vyhazují peníze na tvůj výcvik a ty se chováš jako nějaký hloupý amatér !”
Posadil se.
Měsíc?! Jak ho vůbec mohla napadnout taková pitomost! Snad kvůli té příšerné bolesti v kotníku.
Vstal a vydal se přímo před sebe.
Zdálo se mu, že uplynulo několik hodin, ale doopravdy to mohlo být tak dvacet, třicet minut.
Najednou se ocitl před nějakou budovou.
Dům?!
Přišel ke dveřím. Neotevře mu nějaký zelený ufon s tykadly na hlavě, nebo čert s rohy a ocasem?
Začal bušit na dveře.
“Help!”zakřičel.
Dveře se otevřely. Stál v nich úplně normálně vypadající člověk. Tvářil se udiveně.
“Do you speak Englisch?”zeptal se pilot. Najednou ho napadlo, že musí vypadat dost neobvykle.
“Yes. Trochu. Co se vám stalo?”
“Kde to jsem? Co to je za divné místo?”zeptal se pilot s námahou.
“Sorry. Já nerozumět. Zavolat doktor?”
Pilot kývl hlavou.
“Kde to jsem?”opakoval otázku. “To je nějaká poušť? Co to je to bílé?”
“Poušť?”majitel domu konečně pochopil. “Ne, ne poušť. A to bílé? To je smog. Vítejte na Karvinsku.”
(pozn ámka pro obyvatelé jiných části republiky: při “vhodné” smogové situaci to u nás opravdu tak vypadá)
|