|
| Ve VAŠEM prostoru redakce Totemu nezodpovídá za obsah jednotlivých příspěvků. |
 |
|  |
Čas
A po noci černé jako parte
s řezníky, knězi i průvodčími
rozlilo se slunce škvírou pode dveřmi
jakoby někdo převrátil kýbl se světlem
je březen, který je cosi mezi plameny a zimou
a pulsar mého srdce vysílá záblesky tepu na oblohu tvého těla
teď hodiny tikají jako podkovy krakovských koní
a víčka dopadají s hlukem jako poklopy srpnových tanků
přibít nás v tomto světě na turínská plátna postelí
jen ticho, které je vlastní takové chvíli
je hlasitější než umírající mráz v polích
pak slyším hovořit mé anděly
jak slovy čisté vody a větami touhy
prosí pro mne o světlo i stín
o sestry hvězd stát na hladině když Bůh otevírá krám
o bratra oheň, kterým hoříme, když bloudíme jeden druhému v očích
o zemi, která obrací nás v prach a hlínu
o rosu, která padla jako krev na ostří trav, jako kdysi když jsem zabil rybu
o děti, jež jsou zrcadly nás samých, a my se odmítáme spatřit
o lásku bez níž bychom nepoznali výšky ani pád
a o křídlech ani nehovořím
v ten okamžik šel bych najít bar, ve kterém ještě nezavřeli
oslavit vteřinu osvícení i minutu zármutku
podržet v ruce průzračnost lisovaného skla a pohlédnout ti skrze rum do tváře Bože
neboť přestože mé modlitby jsou o píchání, ženských a chlastu
pak jen proto, že jsi mi dal bolest, kterou si způsobuji zranění
a u tebe hledám, že ovážeš mi rány
a i když takových jako já jsou plné galaxie
že najdeš si pro mě čas
|
|
|
