Provozované WEBy:   Totem.cz |  Čítárny |  Český film |  Seaplanet |  Humor/Hry/Flash |  Flash CHAT    Chcete svůj WEB? Napište nám 
Zpět na úvodní stranuISSN 1214-3529
Úterý 22.5.
Emil
Zde se můžeš přihlásit jméno:
heslo:
nové 

 Všechny rubriky 
 Próza
 > Próza
 > Povídky
 > Fejetony
 > Úvahy
 > Pohádky
 > Životní příběhy
 > Cestopisy, reportáže
 
    

   
 
 Napsat do fóra o>
   
  

Ve VAŠEM prostoru redakce Totemu nezodpovídá za obsah jednotlivých příspěvků.
před 10 dny by slavil 138 let narození, včera svátek, dneska oslavuje Světlana, co má dědu s babi na hřbitově ve Hradišťsku (hrob vedle Bohumila Hrabala)
Autor: mystikus (Stálý) - publikováno 20.3. (07:33:16)

JOSEF GOČÁR

 

    13.3.1880   SEMTÍN          ۞      10.9.1945   JIČIN, NENÍ TO RAMMSTEIN PO JI–ČÍNSKU…

 

Dvacátá léta, ona šťastná poválečná éra naplněná vírou v lepší svět bez vyvrhelů mšic z komunistických lží a lžíček JZD na šrot putinovek rutinních a optimismem, pramenícím z technického a společenského pokroku, zrodila v architektuře směr zvaný funkcionalismus.

 

Na jeho vznik měly nepochybně vliv očistné snahy moderny, náhlý odpor k dříve tak rozbujelému ornamentu v architektuře, víra v techniku a bezvýhradná podpora nových stavebních materiálů a postupů. Levicoví architekti – a moderní architekti byli téměř všichni zaměřeni pokrokově – mají v té době před očima především sociální stránku architektonické tvorby. Jistě, navrhují i exkluzivní vily, především se však zaměřují na obytné bloky s levnými, standardním příslušenstvím vybavenými byty. Přednost dostává ZELEŇ A SLUNCE, ČISTOTA a PRAVÝ ÚHEL namísto oblouku.

 

 

VZDUCH A SVĚTLO

 

Je to čas téměř neomezených možností a báječných technických vynálezů. Místnostmi se linou tóny gramce (pes naslouchající zběžně stereo hlasu svého pána, ochočená snůška hitovek v třpytivém rytmu v obýváku), rozmáhá se módní poslech rozhlasu, běžně se začíná využívat telefon, vyrábějí se čím dál tím rychlejší vozítka a æroplány se mění postupně v nedosažitelné letouny. Cestu do světa si razí film, zatím ještě němý, propagace a reklama se neobejde bez kvalitní neotřelé fotografie, jištěné zejména vtipným rčením. Rozmáhají se masové sporty, nočními lokály laškuje jazz, nestydové se holí čepelkami a kontrolují čas na praktických náramkových hodinkách.

 

A architektura? „Nová architektura musí do důsledků odpovídat zásadám ekonomie“, říká takzvaný Program časopisu Stavba, ročník 1924–1925. „Nové požadavky musejí být hledány i uskutečňovány vědecky: matematicky, empiricky, statisticky a sociologicky“. A ještě: „Nová architektura musí být hygienická: všechny pokroky lékařské vědy diktují dispozici, výstavbu i zásady urbanismu – maximum světla, vzduchu, snadné uchování čistoty…“ A do třetice: „Nové konstrukce nesmí předurčovat žádný estetický záměr.“ Ano, teoretici funkcionalismu totiž předpokládali, že dobře řešená budova působí svou účelností sama o sobě esteticky. Pokud se týká formy, byl respektován jediný zřetel: aby vnější plášť stavby jasně tlumočil její vnitřní uspořádání.

 

Byl to jasný, přehledný a logický svět. Svět, který ještě nic netušil o černém pátku na newyorské burze 24.10.1929, o hospodářské krizi, o bestialitě hanebného moru fašismu. Tehdy svítilo slunko jasně a vysoce také na jednu osvícenou bytost z nejvýznamnějších českých architektů té doby, Josefa Gočára.

 

Narodil se 13. března 1880 v Semtíně. Jeho otec, původem Slovák, byl nájemcem pivovaru v Josefově rodišti, později se stal majitelem pivovaru v (prvních pivních) Lázních zvaných Bohdaneč. Josef Gočár studoval na pardubické nižší reálce, poté absolvoval vyšší průmyslovou školu v Praze. Tam maturoval v roce 1902 a další tři léta navštěvoval speciálku věhlasného architekta, profesora Jana Kotěry na pražské Uměleckoprůmyslové škole. V dalších třech letech byl šéfem Kotěrova ateliéru, než se v roce 1908 definitivně osamostatnil. Od těch let se datují jeho první návrhy a realizace, ale o nich bude ještě řeč. Teď si jen připomeňme, že Josef Gočár byl v roce 1924 jmenován řádným profesorem Akademie výtvarných umění, v letech 1928–1931 působil jako její rektor – a že do svého penzionování v roce 1939 vychoval ve své mistrovské škole řadu vynikajících architektů, z nichž jmenujme aspoň tři: Adolfa Beneše, Jaroslava Fragnera a Josefa Gruse.

 

 

MISTROVSKÁ ŠKOLA ARCHITEKTURY

 

Profesor Gočár patřil k výborným, i když málomluvným kantorům. Přináležel do hvězdné trojice architektů–pedagogů, jejichž tvorba byla veřejností bedlivě sledována. Z trojlístku Josef Gočár–Pavel Janák–Otakar Novotný se právě Gočár dovedl první oprostit od nánosu obloučkového dekorativismu a vykročit novým směrem, k funkcionalismu. Na Akademii docházelo začátkem dvacátých let k pozoruhodnému jevu; tak jako Frank Lloyd Wright ovlivňoval svého slavného učitele Louise H. Sullivana, nebo jako Pavel Janák dovedl konstruktivně působit na Jana Kotěru, působili mladí architekti, kteří valným dílem přešli na Akademii z techniky, na Josefa Gočára. A ten? Vzápětí vstřebal veškeré nové myšlenky, ať šlo o funkcionalismus, konstruktivismus nebo purismus, pružně se přizpůsobil čerstvým impulsům – neztratil však svoji osobitost. Ostatně – některé jeho starší práce či nerealizované návrhy v nejednom směru o léta předběhly svou dobu a předjaly moderní trendy dvacátých let.

 

Gočár měl neomylný instinkt pro pokrok, kvalitu a úroveň architektonické tvorby. Také proto byl přístupný názorům svých žáků a nejednou, tak jako v případě zemědělského ústavu v Praze na Vinohradech, dovedl na základě vnějších podnětů přepracovat celý návrh. Při přijímání obzvláště nadaných žáků se profesor Gočár nerozpakoval využít i předpisu studijního řádu, který v mimořádných případech dovoloval přijmout uchazeče bez normálně předepsaných škol. Tak například výborných výsledků už ve školním ateliéru dosahoval F. M. Černý, který neabsolvoval ani průmyslovou školu, ani techniku, byl však přijat bez jakýchkoliv obtíží. Právě takové svobodomyslnosti, vysoké umělecké úrovně a tvůrčího ovzduší si Gočárovi žáci vážili nejvíc.

 

„Svoboda uměleckého přesvědčení se jevila i ve svobodě pracovní,“ vzpomíná jeden z nich, Ladislav Žák. „Gočár nikdy nikoho nenutil, aby seděl v pravidelných pracovních hodinách u školního rýsovacího stolu. Naprosto se nezajímal o to, kdy a kde kdo svou práci udělá. Zajímal ho jen a jen výsledek práce… »Nápad, nápad je to hlavní!« říkával a myslel tím základní vtipnou tvůrčí ideu architektonického díla. Jinak mnoho řečí při korekturách nevedl. Kouře svůj mohutný doutník, v bezvadně vyžehleném bělostném plášti, nejraději mlčky prohlížel předložené práce posluchačů. Byla-li věc dobrá, říkal: »To se mi líbí« nebo »To je hezké«. Větších pochval neužíval. Nelíbila-li se mu práce, mlčel, někdy se i tiše zachmuřil. Jen málokdy, byla-li věc nějak obzvláště nepoužitelná, řekl: »To se mi nelíbí.« A jedinkrát jsem jej slyšel, jak komusi z posluchačů řekl s tváří nešťastnou: »To se mi nelíbí, to se mi strašně nelíbí!«“

 

 

KRÁLOVÉHRADECKÁ NAVŠTÍVENKA

 

Ač architekt Josef Gočár rozesel své vizitky v podobě moderně a účelně řešených budov na více místech Čech včetně Prahy, nejvýrazněji se podepsal na Hradci Králové. Bohatá a pestrá minulost města ve východočeské rovině zanechala stopy na jeho půdorysu i architektuře. Město, založené počátkem 13. století, bylo i s hradem po smrti Václava II. věnováno královně Elišce. Svoji čest a slávu prožíval tento tradiční rival Kutné Hory až do dob třicetileté války. Poté jeho sláva upadala. „Mocného měšťana gotické a renesanční doby vystřídá v 17. století jezuita a biskup a tuto společnost doplní ve století osmnáctém voják, byrokrat a profesor,“ píše roku 1930 dr. Zdeněk Wirth.

 

Za tvůrce moderního Hradce, zbaveného krunýře cihlových hradeb z dob panování Josefa II., bývá pokládán dlouholetý starosta dr. František Ulrich. Ten zbavil východočeské centrum maloměstského ducha provincionalismu, velkoryse zreguloval řeku, zavedl kanalizaci a osvětlení, vybudoval mosty a nábřeží, vykouzlil aleje a městské sady – a za pomoci nejlepších osobností české architektury, především Jana Kotěry, změnil tvář města. Už v roce 1909 se ke Kotěrovi přidružuje mladý Josef Gočár. Zatím je pověřován drobnými úkoly, zhostí se jich však s přehledem a získává si postupně důvěru dr. Ulricha; navrhuje sestup od Lutherova ústavu na Kozí plácek – a především vtiskuje novou tvářnost prostoru před královéhradeckým kostelem Panny Marie, kde buduje monumentální schodiště. Teprve za celé jedno desetiletí, po peripetiích první světové války, jejíž jednu kapitolu prožívá jako technický důstojník v Tyrolsku, se dostává k opravdu významným úkolům. Projektuje množství budov, řeší jejich urbanistickou situaci, dotváří vnitřní prostory města, přepracovává zkrášlující plán z roku 1911.

 

Za sebou nechává originálně řešenou stavbu státní koželužské školy s vilou ředitele (1923–1924), státní gymnázium se samostatnou tělocvičnou (1923–1926), Anglobanku (1923), soustavu nových obecných škol v symetrickém uspořádání s přilehlou opatrovnou (1926–1928), sbor československé církve s kostelem, kolonádou, věží a domem správce (1926), impozantní ředitelství státních drah (1927–1932) a zbrusu nové Ulrichovo náměstí, uspořádané v základních výškách, hmotách a rytmu vertikálního a horizontálního členění (1925–1926).

 

Proti starším, dekorativněji pojatým hradeckým pracím Kotěrovým uplatní Gočár přísnou dobovou formu, monumentální prostotu výrazu, umocněnou barevnými omítkami a režným cihlovím fasád, přičemž se nevyhýbá ani spolupráci s výtvarníky, ovšem jen s těmi nejlepšími (Jan Štursa, Otto Gutfreund).

 

Hradec Králové se tak stal – vedle Prahy, Brna a Zlína – jedním ze čtyř nejvýznamnějších center funkcionalistické architektury v ČSR. A dodejme, že Československo bylo jednou z mála evropských zemí, kde se funkcionalismus tak rychle rozšířil a zdomácněl – a svými špičkovými výsledky si záhy vydobyl vážnost a respekt ve světovém měřítku. Josef Gočár se zařadil po bok průkopníků funkcionalismu Oldřicha Tyla a Josefa Fuchse (Veletržní palác v Praze), Josefa Havlíčka a Karla Honzíka (Všeobecní penzijní ústav v Praze), stejně jako teoretika Jana E. Kouly.

 

Zabrouzdejme teď ale časem vzad (salto přesýpacích hodin neposlušným zrnkem písku) a mrkněme se na jedno rané, avšak velmi zajímavé Gočárovo období – na epochu kubismu.

 

 

FORMA VZNIKÁ Z CHTĚNÍ

 

Český kubismus, rozvíjený v letech 1910–1918, stejně jako následný rondokubismus neboli obloučkovýý dekorativismus můžeme v širším slova smyslu zařadit k evropské expresionistické architektuře. Je však třeba připomenout, že formy českého kubismu v architektuře neměly ve své doby ve světě obdoby – a teprve později byly následovány německým a americkým expresionismem. Vyznačovaly se zálibou v kosoúhlém ztvárnění, přičemž jednotlivé hmoty vypadají jako by byly seříznuté špachtlí. Jde tedy o vysloveně plastické, sochařské pojetí, jež má přímou návaznost na kubistickou malbu, ale rovněž na teorii vídeňského historika umění Aloise Riegela: „Architektonická forma nevzniká z materiálu, nýbrž z uměleckého chtění, člověku vlastního.“

 

Podobné myšlenky se objevují i v teoretických statích českých kubistů. Tak například Vlastislav Hofman říká, že „lomenost je svéprávná a její libovolnost je vedena vzrušením daným náhlou představou.“ Pavel Janák pak dodává, že šikmé tvary vyvolávají „pocity dramatické, směrově hnuté, zaostřené.“ Josef Gočár teoretické úvahy neprodleně realizuje v praxi.

 

V letech 1911–1912 vytváří jednak lázeňský komplex v Bohdanči u Pardubic, který je v podstatě pravoúhlý, avšak jeho kolonáda je již typicky kubistická. Její pilíře mají klínový průřez, okna a dveře se vyznačují zešikmenými parapety a jejich promyšlená úprava příčkami navozuje iluzi krystalických forem. Kubistický je rovněž zdobný štít, ukončující budovu směrem k obloze. Patrně nejznámější je ale Gočárův obytný kubistický dům U černé matky boží v Praze, Celetné ulici, pocházející rovněž z let 1911–1912. I on dokazuje, jak se architektura českého kubismu (včetně Chocholova obytného domu v Praze–Podolí a dalších staveb) ve výsledku podobá kubistickým obrazům; jak přejímá jejich schopnost pozorovat objekty jakoby z několika stanovišť, aby byla lépe vystižená jejich trojrozměrná povaha. Pohledy zepředu, z boku i šikmo shora se zákonitě překrývají – a výsledkem je tříšť malých, ostře ohraničených kosoúhlých ploch a plošek.

 

Škoda, že první světová válka definitivně utrhla svérázný květ české kubistické architektury – a architekti se už nikdy (až na krátkou a pomíjivou etapu rondokubismu) k této tvorbě nevrátili. Jak již bylo řečeno, Evropu ovládly myšlenky funkcionalismu, ale také konstruktivismu a purismu. Konstruktivismus, který vznikl na území zpátečnického Ruska v letech 1919–1921, se stal na evropském kontinentě známým ode dnů Mezinárodního kongresu umění v Düsseldorfu, konaném roku 1922. El Lisickij, jeden ze zakladatelů nového hnutí, tam podal zprávu o jeho zrození. Avantgardní myšlenka konstruktivismu se nejprve rozšířila v Holandsku (odkud nejednou čerpal tvůrčí podněty právě Josef Gočár), později v Německu a v celé Evropě. Z Francie jí v té době šla vstříc idea purismu, která rovněž už svým názvem stručně a jasně vyjadřovala své požadavky – čistotu, přehlednost, účelnost. Tyto dva velké podněty daly najednou jasný směr všem hledajícím, kteří – tak jako Gočár – vycházeli z tradic předválečné moderny, aniž věděli, jak své úsilí nazvat a definovat.

 

 

LETENSKÁ REPUBLIKA

 

Mnohé z avantgardních myšlenek se rodily v poměrně malém území při letenském náměstí v Praze 7. Tady pulsoval natolik svérázný a samostatný život, že se často v žertu hovořilo o „letenské republice“. Zde v okolních ulicích Letné a Bubenče bydlel nejen Josef Gočár, ale i Josef Chochol, Bedřich Feuerstein, Josef Havlíček, Ladislav Žák, dále malíř Vojtěch Tittelbach, sochařka Marta Jirásková a filmový režisér Gustav Machatý. Do pověstné kavárny Belvedere na rohu Korunovační a Čechovy, jež měla vystrčeny kavárenské stolky na chodník po pařížském způsobu, občas zavítal i spisovatel Eduard Bass a denními vychutnávači vysedávači tu samozřejmě bývali studenti nedaleké Akademie.

 

Nedivme se, že Josef Gočár tak rád a často spolupracoval s výtvarnými umělci. O dvou – Štursovi a Gutfreundovi – jsme již nadhodili závan progrese, ale týkalo se to i mnoha dalších jmen. Zpočátku kariéry se několikrát sešel na tvůrčí platformě se Stanislavem Suchardou, koncem prvního desetiletí 20. století měl už na kontě dvě významné spolupráce s Bohumilem Kafkou, později se nad návrhy pomníkových děl skláněl s Josefem Mařatkou, Karlem Dvořákem, Otakarem Španielem. Avšak nepodepsal se jen na exteriérových dílech. Ke spolupráci na kubistickém interiéru expozice Svazu českého díla na výstavě německého Werkbundu v Kolíně nad Rýnem roku 1914 přizval malíře Františka Kyselu, stejný umělec se s ním o sedm let později spolupodílel na interiéru banky československých legií na pražském Poříčí (Josef Gočár byl autorem projektu celé budovy). Věhlasný architekt vytvořil celou řadu bytových návrhů a interiérových řešení; tak navrhl nábytek pro Emila Fillu či Jana Štursu, stolní soupravu pro Vincence Beneše, ale také třeba vnitřní zařízení pražské kavárny Hladovka. Jeho široké tvůrčí rozpětí charakterizuje na jedné straně například realizovaná skříň na korunovační klenoty v chrámu svatého Víta, na druhé třeba řada čerpacích stanic firmy Fanto, rozesetých po celé republice.

 

Jen jeden jediný sen se mu nesplnil. Dlouhá léta usiloval o výstavbu nové budovy státní (národní) galerie v Praze. Během svého života předložil kvanta projektů, jež jednou situovaly galerii na Petrské nábřeží, jindy na Letenskou pláň, avšak nikdy neuspěl a tento fakt bral jako hlubokou a hořkou životní prohru.

 

Zemřel po devětsilech devátého září, tedy 4 měsíce a jeden jediný den (10. září 1945) od osvobození Prahy Rudou armádou, jako inspirující a nerušivý devětsil národní architektury, která nepostrádá ani sto i více let po záměrech autorů grády.



Přidat vlastní poznámku a hodnocení k příspěvku
<jméno   e-mail>

Kontrolní otázka proti SPAMu: Kolik je dvě + pět ? 

  
  Napsat autorovi (Stálý)  
   


Copyright © 1999-2003 WEB2U.cz, Doslovné ani částečně upravené přebírání příspěvků a informací z tohoto serveru není povoleno bez předchozího písemného svolení vydavatele.

Design by Váš WEB

Addictive Zone Orbital Defender Game
free web hit counter