Jarní 3.
Zůstala
jenom duhová slza v mém oku. ... koupeš se v ní v barvě levandule ...
Ještě vytahoval jsem vzpomínky Hezké I minulé Které prý jediné máme si uchovat
Proč teda neslyšet kdo koho má opravdu rád ... ?
Scream of the butterfly ...
Co patří k nám to srdce uchová
A nemusíme vždy mluvit slova zbytečná ...
Vždyť v tichu hloubka najde se
A já Zas v ní Jednou rád Možno taky Ztratím se
Procházím městem a vstupují do mě teď už jenom obrazy bezbarevných lidí
Bojí se lásky, jsou jako my
Vibrující energie, zpívající stromy
Sedmikrásky, které bolí a tma co kolem nás stojí
Nepodlehne okamihu
Co bolelo, to pomine Co těšilo To té bolesti promine
A důležité jak mládě z lůna matky své vyvrhne
Otevři konečně moje ráno
A odpověď bude ...
Áno
Když nebudu procházet tou tmou
© 2018 Sartre2
|