|
| Ve VAŠEM prostoru redakce Totemu nezodpovídá za obsah jednotlivých příspěvků. |
 |
|  |
Zapomněl jsem jak chutná voda
a tak šel jsem do hor
abych nalezl pramen
který měl vodu chladnou jako tělo ryby
čistou jako světlo, které padá z hvězd ohni v ústrety
dobrou jako tvá ústa, když v nich můj jazyk hledá tvá příští slova i mlčení
průzračnou jako sklo, za kterým je svět i dávné fotografie
a sladkou jako tvůj klín
a tak jsem se napil ještě jako nikdy
šel jsem vysoko do kopců, abych konečně ztratil cestu
a pochopil, že není kam jít
a díval se ptákům do křídel tam vysoko na obloze
a pot mi tekl do očí jako cizí slzy
zapomněl jsem, co je vlastně bolest
a tak šel jsem loukou, abych se pořezal trávou
a způsobil si zranění podobným těm z Golgoty
se solí mojí v ranách
a chlebem času k ní
pak jedl jsem vítr hladový jako stín po těle
tam na planinách odkud je blíže k věčnosti
než k vteřině, která právě je
a nezbylo pak než jen zapálit dřevo
abych si uvykl na oheň
kterým se předáváme prachu
a jsme si tak rovni s kameny a blátem
neboť smrt není
jsou jen bílé záblesky narození a černé díry odchodů
a naše dny zanikají jako létavice v tichu
když usnou ptáci a malé děti
a ty mi říkáš šeptem
tajné věci
|
|
|
