Provozované WEBy:   Totem.cz |  Čítárny |  Český film |  Seaplanet |  Humor/Hry/Flash |  Flash CHAT    Chcete svůj WEB? Napište nám 
Zpět na úvodní stranuISSN 1214-3529
Středa 12.12.
Simona
Zde se můžeš přihlásit jméno:
heslo:
nové 

 Všechny rubriky 
 Próza
 > Próza
 > Povídky
 > Fejetony
 > Úvahy
 > Pohádky
 > Životní příběhy
 > Cestopisy, reportáže
 
    

   
 
 Napsat do fóra o>
   
  

Ve VAŠEM prostoru redakce Totemu nezodpovídá za obsah jednotlivých příspěvků.
Vojta Náprstek, ten, který se narodil ve stejný den jako moje žijící tetička
Autor: mystikus (Stálý) - publikováno 1.8. (07:19:58)

VOJTĚCH NÁPRSTEK – VRCHNÍ ROZHODČÍ MEZINÁRODNÍCH ZÁVODŮ


V době mládí Vojty Náprstka nebylo o sportu v dnešním pojetí ještě ani potuchy. Jako student však rád putoval s bratrem Ferdou, spolužáky a kamarády po českém venkově. Podnikali tehdy i dlouhé prázdninové výlety do jižních a východních Čech, zajeli i na Moravu. Láska k cestování provázela Náprstka i v pozdějším životě. Neopustila ho ani za jeho desetiletého amerického pobytu, turistiku propagoval a sám se jí věnoval na četných výletech Amerického klubu dam. Když se 16. června roku 1888 ustavil Klub českých turistů, byl zvolen jeho prvním předsedou. Jedna z vůbec prvních značených turistických cest v Čechách, vedoucí z Berouna přes Hostim a to se rozumí, že Karlštejnskou 12 do Svatého Jana a později prodloužená až komu čest tomu čest na Karlštejn, nese dodnes název Stezka Vojty Náprstka.

 

V osmdesátých letech se již dostávaly do širšího povědomí mladých a moderně orientovaných příslušníků české společnosti a pospolitosti odkoukané od včelstva a včelí královny nové sporty – veslování, bruslení, cyklistika. Vznikající české sportovní kluby se stávaly i centry společenského života a vhodnou půdou k projevení vlasteneckého cítění. A Vojta Náprstek, neúnavný nezmar organizací a zapálený vlastenec působící jako člen výboru nebo alespoň jako čestný člen v mnoha spolcích a institucích, které většinou pomáhal založit a pak podporoval jejich činnost, přitom nemohl chybět. Přestože ho rozmach sportu zastihl až v posledních deseti či patnácti letech, jež mu život vyměřil, aktivně působil jako funkcionář nebo příznivec v několika sportovních klubech. Velkou oporu v něm našlo velocipedistické hnutí, v roli vrchního rozhodčího působil nejen zde, ale rovněž při veslařských závodech, občas navštěvoval kuželkářskou společnost s recesním názvem Obec dřevorubců a byl také mezi zakladateli æronautického klubu. Vojta Náprstek zůstával aktivním, iniciativním a moderně myslícím člověkem až do posledních let svého života.

 

Ze sportovních aktivit snad nejvýraznější bylo Náprstkovo působení na poli cyklistiky. Stal se členem Českého klubu velocipedistů Smíchov, prvního našeho cyklistického klubu vůbec, založeného v roce 1880, a svědkem slavné éry závodníků bratří Kohoutů. Proč právě cyklistika? Jedním z možných vysvětlení je, že ho ovlivnil profesor dr. Bohuslav Brauner, který patřil mezi četné Náprstkovy přátele. Dr. Brauner, ve sportovních kruzích známější jako Dr. Brown, patřil k předním našim velocipedistům té doby. Dalším z možných důvodů, který se nabízí, je Náprstkovo inklinování k turistice a výletnictví. Vždyť právě společenské výlety na kolech byly hlavní programovou náplní prvních velocipedistických klubů, jejich členy byli převážně cyklisté–turisté. Právě toto ho mohlo silně zajímat. Pravděpodobněji však spíš jako organizátora, než jako aktivního cyklistu, neboť v té době se již blížil k šedesátce.

 

Ať již přivedlo Náprstka mezi velocipedisty cokoli, brzy patřil k velmi aktivním a iniciativním členům, mecenášům, později i funkcionářům. Nejdříve byl jmenován pro své velké zásluhy o klub čestným členem Č.K.V. Smíchov a v roce 1888 před krásnými 130 lety také na 31. července pak Vojta Náprstek přistoupil do klubu jako zakládající člen.

 

Na jméno Vojty Náprstka poprvé narazíme ve spisech smíchovského klubu v roce 1883, kde se v souvislosti s pořádáním Velkých mezinárodních závodů Českého Klubu Velocipedistů píše: Bohudík našel klub četné a vzácné příznivce, kteří skvostných cen věnovali, byli to zejména: dámy pražské, pí. Johanka Benešová, americký klub dam, pan Vojta Náprstek, p. Jan Kohout a p. hrabě Arnošt Wratislav. V roce 1888 se při hodnocení IV. mezinárodních závodů Č.K.V. zase dočteme: Dlužno podotknout, že závodnímu komitétu dostalo se tentokráte zvláštní podpory král. hlavního města Prahy, jehož zastupitelstvo věnovalo na závody 500 zlatejch a čestnou cenu. Stalo se tak hlavně přičiněním Vojty Náprstka, známého filantropa, štědrého mecenáše vědy a umění a přičinlivého podporovatele všech moderních snah lidské kultury. O rok později, při příležitosti V. mezinárodních závodů ve Stromovce, je mezi dárci čestných cen opět Vojta Náprstek, který je navíc chválen i jinak. Úřad rozhodčího zastával s obvyklou precizností Vojta Náprstek. V roce 1891 mu klub znovu děkuje, tentokrát za ochotu při zapůjčení vitrín na Zemskou jubilejní výstavu, které se Č.K.V. Smíchov zúčastnil, jako jediné cyklistické sdružení, samostatnou expozicí.

 

Na valné hromadě klubu, konané dne 8. února 1895 (na narozeniny Julese Verna) v pivnici „U Donátů“, první po Náprstkově smrti, bylo vzpomenuto předsedajícím vřelými slovy zemřelého čestného a zakládajícího člena lidumila Vojty Náprstka, který si získal o klub v době jeho závodní činnosti nemalých zásluh. Památce jeho vzdána povstáním čest. V almanachu, vydaném v roce 1900 na oslavu dvacetiletého trvání klubu, jsou zásluhy Vojty Náprstka znovu a velmi zřetelně vyzdviženy. Zesnulý lidumil, muž širokého rozhledu, věnoval českému sportu co celku a našemu klubu zvláště, svou plnou přízeň a s uznání hodnou obětavostí a nestranností zastával vzorně obtížný úřad vrchního rozhodčího. Jeho přičiněním dostalo se též Č.K.V. od amerického klubu dam čestné ceny. Klub zachová V. Náprstkovi vždy vděčnou paměť!

 

Vážnost, jaké se Vojta Náprstek v Č.K.V. Smíchov těšil, dokládá také skupinová fotografie členů tohoto cyklistického klubu. Na fotografii je ústřední postavou celé bezmála třicetičlenné partičky, v níž nechyběli slavní bratři Kohoutové. Fotografii doprovázel následující text: Živý interes, s jakým čtenářstvo naše a celé sportumilovné obecenstvo české přijalo obrázky naše čackých bicyklistů českých a závodů jich se týkající, přiměl nás k otištění zdařilého tableau Českého klubu velocipedistů na Smíchově, zajímavého tím, že klub soustředil se při něm kolem vřelého příznivce každého šlechtícího sportu a zábavy ušlechtilé, pana Vojty Náprstka. Vedle něho po levici sedí: zasloužilý starosta klubu p. František Kohout, za ním (v uniformě mysliveckého závodčího) p. Petr Kohout, rytíř krasojízdy a překážek. Nejmladšího z Kohoutů, Václava, vítěze jízdy o největší rychlost, spatřiti sedícího vlevo u nohou p. Náprstka, kdežto mnoho a mnohonásobný vítěz na poli domácím i v cizině, Josef Kohout, stojí vzadu, druhý od levého kraje. Rádi bychom představili ještě také všechny ostatní sportsmeny ze skupiny, obáváme se však, že bychom přátelům jich pokazili radost vyhledati si je samotni.

 

 

VOJTĚCH NÁPRSTEK (☼ 17.4.1826 – ۞ 1.9.1894) – pokrokový český liberál, jehož názory v lecčems předběhly dobu. Všestranný organizátor českého kulturního a společenského života. Přítel mnoha významných osobností – politiků, literátů, cestovatelů. Nezůstal stranou událostí roku 1848 a po potlačení revoluce se uchýlil před rakouskou perzekucí do USA. Tam se účastnil vládní expedice k indiánským kmenům a položil základ ke své národopisné sbírce. Po návratu v roce 1858 vytvořil z rodinného pražského domu „U Halánků“ centrum české vlastenecké společnosti. Zde pořádané přednášky iniciovaly vznik proslulého Amerického klubu dam. Založil České průmyslové museum a jeho národopisné sbírky jsou dnes v muzeu nesoucím jméno tohoto muže neobyčejně širokého rozhledu.

 


PAUL DUDLEY WHITE – LÉKAŘ ORDINUJÍCÍ JÍZDU NA KOLE


Pasivitou svalů a slabostí srdce trpí především mozek, a to zejména vzhledem k nedostatečnému zásobování kyslíkem. Jako lékař stále častěji doporučuji svým pacientům vyjížďky na kole, které jsou prospěšné jak pro tělesné, tak pro duševní zdraví. Čím více jezdí pacient na kole, tím méně vyhledává uklidňující prostředky a prášky na spaní.

 

Podobnými výroky, kterým se dostalo široké publicity, posadil Dr. White do sedel bicyklů statisíce, ale pravděpodobněji miliony Američanů. Slova uznávaného kardiologa, patřícího k osobním lékařům prezidenta Eisenhowera, kterému „naordinoval“ v jeho pokročilejším věku jízdu na kole, měla velkou váhu. A sám šel příkladem. Ještě jako osmdesátiletý jezdil denně do své ordinace na kole a dožil se bezmála devadesátky. Tvrdil, že tím bojuje proti smogu, rakovině plic a infarktu. Kdyby obyvatelé New Yorku následovali jeho příkladu, mohli by prý zachránit své veliké jablko od smogového povlaku a navíc učinit něco pro své zdraví jako v televizním soupeření na Tour de France Geraint Thomas i Alexander Kristoff.

 

Zasloužil se o založení výzkumné laboratoře, srdečního institutu „Cox Coronary Heart Institute“ v Ketteringu ve státě Ohio. Ta se zabývala mimo jiné vědeckým zkoumáním zdravotních účinků pravidelné jízdy na kole, jejím působením na srdce a krevní oběh, zdravých i nemocných osob. Výsledky pak byly zveřejňovány na lékařských kongresech, v medicínských elaborátech a publikacích. Ty byly pro systematické pěstování rekreační a kondiční cyklistiky vesměs příznivé, což jí přinášelo další publicitu a uznání v lékařských sférách vlivu. Známý je třeba výrok dalšího amerického lékaře Dr. Josepha S. Lichtyho, který řekl: „Cyklistika je nejúčinnějším prostředkem jak udržet otevřené a průchodné všechny tepny – našich měst i našeho organismu molekul a atomů.“

 

Neúnavnou propagací zdraví prospívající cyklistiky, v jejímž podtextu stálo, že moudrý člověk pečuje o své zdraví dřív, než onemocní, ovlivnil zejména střední generaci obyvatel USA. Nezapomínal však ani na školní mládež, pro niž vypracoval metodiku zařazení cyklistiky do školních tělovýchovných aktivit a popsal ji v návodné příručce „Cycling in the School Fitness Program“. Uvědomoval si také, že s přibývajícím počtem cyklistů v USA je třeba zajišťovat jejich bezpečnou a zdraví prospěšnou jízdu zřizováním cyklostezek, a i v této oblasti se hodně angažoval. Prosazoval budování a rozšiřování sítě speciálních asfaltových okruhů pro cyklisty, takzvaných „bike way“.

 

Je to také jeho zásluha, alespoň z dílčí části, že po naprostém útlumu zájmu o bicykly v prvních poválečných letech jejich prodej od roku 1951 každým desetiletím raketově přibýval, a to přibližně na dvojnásobek. V padesátých letech se jich prodalo 28 miliónů, v šedesátých 57 milionů a v sedmdesátých letech již 106 milionů. Takže New York Herald Tribune mohl hlásit hrdě do světa: „Cyklisté v USA jsou na postupu a jejich počet narůstá tak rychle, že tento fakt je ve Spojených státech považován za fenomén.“ Třeba však pro úplnost doplnit, že na tomto enormním vzestupu má svůj nemalý podíl velká ropná krize ze začátku sedmdesátých let, která přinutila mnoho Američanů odstavit automobily a sednout na kola.

 

Dr. White byl uznávanou kapacitou nejen v lékařských, ale i v cyklistických kruzích. Byl čestným členem nejedné významné cyklistické organizace či instituce, vítaným účastníkem nejrůznějších mítinků cyklistů nebo slavnostních otevírání nových „bike way“. Napsal předmluvy k několika americkým knihám s cyklistickou tématikou, mimo jiné také k ve své době jedinečnému a proslulému Severoamerickému cyklistickému atlasu (North American Bicycle Atlas), který vyšel poprvé v roce 1970. Jiné publikace jsou zase věnovány jemu nebo jeho památce. Takovou dedikací je třeba opatřena nevšední kniha Rolanda C. Geista, amerického znalce historie jízdních kol a lidí kolem nich, nazvaná Bicycle People, z roku 1978.

 

 

PAUL DUDLEY WHITE (☼ 6.6.1886 – ۞ Halloween 1975) – přední americký kardiolog z Bostonu, osobní lékař a konzultant prezidenta Dwighta Eisenhowera, jemuž se přikládá velká zásluha na masové oblíbenosti užívání jízdních kol v USA. Po ukončení studia medicíny na univerzitě v Harvardu v roce 1911 působil jako kapitán v U.S. Army Medical Corps. Vypracoval se mezi přední specialisty ve svém oboru a patří mezi zakladatele americké kardiologické společnosti (American Heart Association). Od šedesátých let až do své nečekané halloweenské smrti patřil k významným a veselým propagátorům rekreační cyklistiky a bezpečné jízdy na kole v „automobilové“ Americe. Má své místo v americké cyklistické síni slávy (American Bicycle Hall of Fame), jejímž čestným prezidentem byl na sklonku svého života, oproštěného od nanicovatých nactiutrhačů.

 



Přidat vlastní poznámku a hodnocení k příspěvku
<jméno   e-mail>

Kontrolní otázka proti SPAMu: Kolik je deset + devět ? 

  
  Napsat autorovi (Stálý)  
   


Copyright © 1999-2003 WEB2U.cz, Doslovné ani částečně upravené přebírání příspěvků a informací z tohoto serveru není povoleno bez předchozího písemného svolení vydavatele.

Design by Váš WEB

Addictive Zone Orbital Defender Game
free web hit counter