Dialog
(dramatická
báseň)
VÍLA
(stojí vpravo ve světle, oděna v bílém)
TEMNÝ
ANDĚL (stojí vlevo ve stínu, oděn v černém)
***
VÍLA:
Vítej u mne, děkuji za nečekanou návštěvu. Však ty jsi hlavně v minulosti a
budoucnosti.
TEMNÝ
ANDĚL: Ale tvořím přítomnost.
VÍLA:
Ano, vědomě, jen... trochu nejsi. Měl bys být duší stromu a jsi jen prázdnými
skořápkami, které nemají obsah.
TEMNÝ
ANDĚL: Jsem, čím jsem. Přes mystérium času se spolu bavíme, ač jsme každý
jinde.
VÍLA:
Souhlasím.
TEMNÝ
ANDĚL: Jsi, já nejsem. Nejsi, jsem já. Jsme tak spojitými nádobami a jsme
rozdílní. Ty jsi střed a já jdu od něj.
VÍLA:
Ale budoucnost a minulost nejsou. Jen byly a budou. A vlastně nebyly a nebudou.
TEMNÝ
ANDĚL: A jest přítomnost? Sama se křehce ztrácí z okamžiku na okamžik.
Stále umírá.
VÍLA:
A stále se rodí.
TEMNÝ
ANDĚL: Bez paměti, vývoje, smyslu a cíle. Bez vůle a individuality.
VÍLA:
K čemu individualita? K čemu vývoj a smysl? Ze dne na den krása – z nanosekundy
na nanosekundu...
TEMNÝ
ANDĚL: Přítomnost je smrt.
VÍLA:
Ne, ona je životem a jsem jí já.
TEMNÝ
ANDĚL: Odkdy máš „já“?
VÍLA:
Jsem, která jsem.
TEMNÝ
ANDĚL: A přesto ve své jsoucnosti nejsi.
VÍLA:
Možná stejně jako ty.
TEMNÝ
ANDĚL: Nicoto, mám pro tebe slabost.
VÍLA:
Ty a slabost? Ty a cit? Mluvení a konání je tvoje silná stránka.
TEMNÝ
ANDĚL: Tvá je zase vizualizace, myslíš a mluvíš ke mně v obrazech. Rád ti
vrátím kompliment.
VÍLA:
Kdysi jsem tě milovala.
TEMNÝ
ANDĚL: Ano, i cítit emoce umíš. To je tvá výhoda.
VÍLA:
Nebo také prokletí?
TEMNÝ
ANDĚL: Ale naštěstí je ten cit pryč a jsi v klidu.
VÍLA:
Jistě, že ano. To je přece logické...
TEMNÝ
ANDĚL: Ty a logika?
VÍLA:
Logikou nevládnu. Jen srdcem.
TEMNÝ
ANDĚL: A frivolností.
VÍLA:
Vzbudil jsi mě z mé přítomnosti, z mého života, z mého věčného transu.
TEMNÝ
ANDĚL: Občas osvěcuji.
VÍLA:
Jak můžeš osvítit již věčně osvícenou?
TEMNÝ
ANDĚL: Vše poznáš, až přijde čas.
VÍLA:
... který neexistuje.
TEMNÝ
ANDĚL: Včera je tedy zítra?
VÍLA:
Kam až ty dojdeš se svými hračkami, slovy, prostorem, časem... Individualitou,
mnohostí, planetami...
TEMNÝ
ANDĚL: Jsi strnulá a nehybná, jako dryáda.
VÍLA:
Jsem, která jsem. Jsem jen v tento okamžik.
TEMNÝ
ANDĚL: A nenudíš se?
VÍLA:
A netrápíš se, chaose a náhodo?
TEMNÝ
ANDĚL: Ne, Vaše Věčnosti.
VÍLA:
To jsem tedy ráda.
TEMNÝ
ANDĚL: Ty jsi Pravá a já Levá. Oba jsme mrtví a vzájemnou oscilací se
oživujeme.
VÍLA:
Snad. Ty a tvá slova. Termíny. Necítíš věci.
TEMNÝ
ANDĚL: Bez mých slov bys upadla zpět do své rakve, královno.
VÍLA:
Bez mé energie bys neměl života, můj drahý.
TEMNÝ
ANDĚL: Děkuju ti, že jsi.
VÍLA:
Děkuji ti, že jsi. Nezabiju tě, tady ve svém království, protože sama bych
zmizela. A mám tě ráda. HADE.
(Temný
anděl a Víla k sobě přistoupí a vezmou se za ruce. Pohlédnou na sebe a
odejdou. Víla vlevo; Temný anděl vpravo.)
--
www.aaen.sweb.cz
|