|
| Ve VAŠEM prostoru redakce Totemu nezodpovídá za obsah jednotlivých příspěvků. |
 |
|  |
chvíle kdy světlo nikam nedopadá
je zasunuté za plochou co nazíváme nebem
občas si někdo myslí že tam sídlí Bůh
proč ne
taky jsem neuměl hrát šachy
ok
ale k podstatnému
dříví v lese
všichni opilí máchaj motorovýma pilama
řežou hlínu
kameny nozdry
světla
i kmen doby
nezámrznou spáru
přičemž ta spára tam už byla nebylo třeba prořezávat
nechal jsem je
nastoupil jsem do autobusu
tam mě chyt revizor
a opět bylo vše normální
i Bůh nad nebem nebo někde v prdeli
------------
jak pravil
bylo mi ctí i srstí obývat tuto zemi
dokážu si představit že by to bylo i lepší
ale darovanému na prdel nešahej
duše je fu
--------------
s pusou v ruce
předžvatlním
tělnatý stěny
držící strop
padáš na ústa
je slyšet dlažební řeč
popeláře
ramena co tě zdvihaj a vedou
strom bez kořenů
silnej v bocích
---
cestou na zkoušku
čekám na tramvaj
kytara na zádech
lahvové v levé
cigareta v pravé
k lavičce přiběhne malý kluk
sundá školní batoh
něco tam loví a brebentí
"dneska domů nemůžu.. nemůžu, to zas budou fangle.."
našel klíč
"sakra"
rozhodnutí ve vteřině
přijela jeho tramvaj
bezhlavě se vrhnul do vozovky
můj instinkt
"rozhlídni se vole!!!"
naštěstí nic nejelo
naskočil
já osiřel
----
|
|
|
