Lístečky inženýra Bareše

Inženýr Bareš zálibně pootočil lepenkové kolečko tak, aby ukázalo na jméno Prokešová.

Tentokrát na to musí dohlédnout. Aby udělala všechno: utřela schody, zábradlí, zametla

u sklepa…a zejména, na to sousedi rádi zapomínali, ometla římsy okýnek u sklepa od listů a jehličí.

Kolikrát vneděli poslouchal s　uchem na dveřích, jestli dotyčný soused už jde uklízet, aby mu připomněl všechny úklidové povinnosti, kolikrát si na svém soukromém rozvrhu, ano, doma měl ještě jedno lepenkové kolečko, otáčel jmény sousedů jen tak pro radost.

Ale zrovna Prokešová se nedala chytit. Vůbec s　ní byly potíže. Tak za prvé byla bez manžela. Ženská bez manžela, co je to za pořádek. Za druhé pořád v　práci. Místo aby zaklepala, psala mu lístečky na společnou nástěnku. Krz její lístečky nebyly vidět rozvrhy úklidů a dokonce ani rozpis na mytí vchodových dveří.

Inženýr Barešovi někdy připadalo, že sousedi jeho úsilí ani nedocení. To on se mořil s　tabulkama v　excelu, to on je doma tiskl, on to kontroloval. Jinak by snad dům zůstal BEZ úklidu.

Jako už jednou po revoluci, nová doba přinesla nové pořádky a lidem se nechtělo uklízet! Že se najde firma!

Jenže firma! Firma to dělala nepořádně! A když si stěžoval, příště přišel někdo jiný. Takhle se vymlouvali, jeden na druhého a všichni na všechny.

A tak se zas vrátili kúklidu svépomocí, pěkně podle partají a poschodí. Žádný vymlouvání.

Někdy už si připadal unavený, někdy už měl chuť se na všechny ty nevděčníky vykašlat. Manželka mu taky říkala, aby polevil, jinak že na to doplatí.

Ale kdo by to dělal, kdo by na to všechno dohlížel! Zvlášť když kolem je takových stromů. A toho jehličí…. A třeba zrovna Prokešová to nezamete nikdy.

A prádlo mívá vsušárně taky víc než (domovním řádem) povolené tři dny.

Kolikrát za ní došel, aby jí domluvil, kolikrát už jí nachytal přímo v　sušárně. Jediným výsledek bylo, že o něm začala říkat, že je otravný magor. Karel mu to prozradil, Karel ze druhého vchodu, už tu zbyli jediný původní členové družstva, co ten barák před padesáti roky stavěli. To bylo hodin, to bylo nedělí…ale nikdo neremcal, a teď si lidi přijdou k　hotovýmu, a dělat na společném se jim nechce.

Tak Prokešová. Musí si sní promluvit. Mohl by taky zajít za Jahodou, minule po něm našel jehličí na dvou parapetech!!

Zatím se spokojil stím, že pečlivě vymáchal hadr a špinavou vodu z　kbelíku vylil na trávník ke smrku.

Když uklízel on, snažil se jít příkladem, aby nikdo nemohl nic říct.

S　vymáchaným hadrem vruce ještě jednou obešel všechny parapety. Už zas na nich bylo jehličí.To by člověk musel být jak ohař. A lísteček? Kde se tady vzal! Bylo bezvětří.

Už se mu nechtělo ohýbat, tak lístek prostě hadrem zuřivě smetl.

„Dobrý den, pane sousede, uklízíte, uklízíte?“ Baba Kohoutková! Čert aby jí vzal, musí jít zrovna teď, ještě o něm bude říkat, že druhý buzeruje a sám smete lísteček někam na zem!

Ještě jednou se sehnul, aby se neřeklo, aby baba neřekla, a otíral parapet.

Konečně babizna zmizela.

Polední slunce svítilo jak zběsilý a inženýr Bareš cítil, jak mu to nedělá dobře.

Než půjde nahoru, třetí patro bez výtahu…anebo ne, nejdřív půjde do garáže…prostě si nejdřív odpočne…Sedl si na lavičku u zdi.

A zas kroky. Prokešová. Vjela do něj taková síla a energie…

„Dobrý den, paní Prokešová, minule…“., chtěl mluvit dál, ale …to nebyla Prokešová. To byla úplně cizí dáma. Oni objednali někoho na sekání?, napadlo ho, než s　úžasem uviděl, jak nejbližší strom sám od sebe shodil listy.

Udělala se tma a ta dáma se zeptala: „ Jste inženýr Bareš?“

A když řekl pokorně - Ano, rozmáchla se kosou, až na jejím ostří zůstaly (kromě jiného) nabodnuté nějaké lístečky.