Nešlo říct pravdu, někdo lhal,
doba jít zase o dům dál.
Nikdo se s nikým neloučí,
a vítr fouká do očí.
Do kroku přidám, to je zvyk,
sbalím si jen pár švestek svých.
Pozvednu mírně obočí,
a dým mě štípe do očí.
Nic už se ve mně nebouří,
zavládnul klid, ten před bouří.
Hořícím kruhem proskočím,
a slunce pálí do očí.
Ozve se z války zranění,
znamení věcně smířených.
A husí kůže naskočí,
vločky jsou jehly do očí.
Nejde si s ohněm věčně hrát,
ten studený nás nemá hřát.
Čas prásknul bičem nad kočím,
a prach se zvedá do očí.
Není mi dvacet, už to znám,
po žhavém uhlí přejdu sám.
Nůž se pod žebrem otočí,
a slzy stouply do očí.
|
