|
Ve VAŠEM prostoru redakce Totemu nezodpovídá za obsah jednotlivých příspěvků. |
|
| |
Vaříš mi kávu máš spletené vlasy
a křivkou těla se dotýkáš stínů
tam kde můj právě teď dopadá asi
světlu tak dáváme za všechno vinu.
Je noc a zůstává temnota za zdmi však
do oken bodají lampy jak trny
a čas si odložil vteřiny na věšák
z hvězd cosi zazáří jak z očí srny.
Měsíc se pomalu v otazník mění
říkám si, proč vlastně tak krásně prší
ticho se s rozbřeskem v šum světa zpění
jak tráva na podzim vypustí duši.
A my jak jiskry jsme, stoupáme vzhůru
znovu se pro tebe narodit chci
zabloudit dlaněmi pod tvoji kůru
znovu se naučit hořet v svíci.
|
|
|