|
Ve VAŠEM prostoru redakce Totemu nezodpovídá za obsah jednotlivých příspěvků. |
|
| |
MOŘE
Moře svá hoře člověku nesvěří,
v hlubinách ukrývá, co pro něj zátěží…
Je mocný nepřítel,
když probudí svou zlost!
Vlny jsou ústa zlá a pěnou vzteku řičí,
vzdují se, propadnou,
ve vzdoru zas se vztyčí.
Člověk je nicotný,
nedbá, když slyší:
„Dost!“
Plachty, jak žíly, se strachem napínají,
cyklón a uragán probudí peklo v ráji;
pak bárky, co třísky, svůj kurz již neuhájí.
Však v jeden krásný okamžik
slunce tu vodu oblaží,
štěstí rozhostí ve vlnách,
člověk zatouží po moři
a opustí jej strach…
Paprsky rozlijí polibky vnadných žen;
toť Boha moře krásný sen,
requiem v příměří.
Loďky i lidé pak vlnkám těm vlídným
znovu a znovu uvěří…
Pozor však, kdo moře podcení!
Ten klid a mír jsou jako pápěří,
přeludů lásky zjevení,
naivních lidí mámení.
Šálivé ticho před bouří!
|
|
|