Provozované WEBy:   Totem.cz |  Čítárny |  Český film |  Seaplanet |  Humor/Hry/Flash |  Flash CHAT    Chcete svůj WEB? Napište nám 
Zpět na úvodní stranuISSN 1214-3529
Čtvrtek 5.12.
Jitka
Zde se můžeš přihlásit jméno:
heslo:
nové 

 Všechny rubriky 
 Próza
 > Próza
 > Povídky
 > Fejetony
 > Úvahy
 > Pohádky
 > Životní příběhy
 > Cestopisy, reportáže
 
    

   
 
 Napsat do fóra o>
   
  

Ve VAŠEM prostoru redakce Totemu nezodpovídá za obsah jednotlivých příspěvků.
„Sabotage“
Autor: Aaen (Stálý) - publikováno 29.11. (11:35:21)


„Sabotage“

 

V kanceláři jsme s lidmi nikdy nebyli na stejné vlně; myslím psychicky nebo energeticky, jak říkají ezopíčáci. S kolegyněmi jsme byli na stejné vlně jen fyzicky a někdy i v sexuálních úchylkách a přisprostlých rozhovorech. Když člověk není s lidmi na stejné vlně, nějak jde o to tolerovat se. Asertivita, agre-asertivita, kontramanipulace, komunikační strategie, zbytečně moc nemluvit a neprudit svými názory, dělat si svoje, být si vzájemně pozorní k pracovním přáním druhých. Jenže ono někdy je to moc.

 

Grafik je známý svojí labilnější psychikou a občas vyskakuje z křesla. No a začal sabotovat tým. Tým je ale základ všeho, jinak v podstatě nemůže nic fungovat. Netolerujeme příživníky, parazity, natož sabotéry. A ta třetí varianta parazitismu je problém. Grafik nám tady začal sabotovat. Marketing vymyslí vizi, já ji převedu do chytlavého manipulativního textu na cílovou skupinu, PR se dohodnou s reklamkami, udělá se akce, účetní změní věci v systému, vytisknou se cenovky, vyrobí letáky...

 

„Nemáte s dětma ve škole sběr?“ zeptala se kolegyně kočička, co u nás teď dělá místo Vaška.

„Ne, proč?“ odpovídám.

„Budou se vyhazovat tři palety letáků,“ odpověděla oznamovacím způsobem kočička.

„To je tam něco vážnýho? Rozvozy stejně nefungujou a lidi, co to dostanou, si s tím akorát zatopí, nebo teda nezatopí, protože ten »papír« je spíš lepidlo a hoří to zeleně, tyhle jedovatý sračky by se ani do toho blbýho sběru nehodily!“

„No, grafik tam má zase jiný text...“

„No a co, je tam napsáno, že za chyby tisku neručíme.“

„Místo »zdarma brusný kotouč a kryt« tam napsal »zdarma hnusný kotouč a kryt« a místo »Jaroslav Borag, produktová podpora« tam je »Jaroslav Borag, produktová potvora«. Mně přijde, že to už není moc náhoda.

„No, musí si to víc hlídat, trochu na něho dupnu. To jsou ty automatický opravy pravopisu...“

 

Šel jsem na druhou stranu open-spacu za grafikem. Měl nohu přes nohu a koukal do dálky.

„Milane, prosímtě podívej, co to je...“ ukázal jsem mu vyznačené textové chyby.

Milan se ke mně nahnul a zašeptal: „Je to sabotáž!“

„To jsi udělal schválně?!“ zvýšil jsem hlas, aby to nikdo neslyšel.

„Jo, serete mě tu, tak je Jarda produktová potvora a místo brusný kotouč je hnusný kotouč.“

„Tak to příště nedělej... aspoň kvůli přírodě. Bude se to tisknout všechno znova!“ nevydržel jsem to a šel jsem pryč.

Za mnou ještě zaznělo „seru na přírodu“ a zase se koukal někam do dálky. Z repráků grafika začalo hrát „Sabotage“ od Beastie Boys.

 

Mezilidské vztahy jsou o vlnách. Vědomí je asi něco jako vlnění. My máme v kanceláři vlnobití. Je to jako moře. Mám rád moře. Když není klidné. Vesmír funguje díky tomu, že je to konflikt. A já mám rád život. Miluju dualitu. V její podstatě. Ač vím, jaká také je. Jde o to s tím pracovat, se sebou pracovat... Stezku pravé ruky umí každý.

 

Šéf pracuje na katalogu a totálně nestíhá, protože mu neustále překopávají aktualizace a musí všechno donekonečna přesazovat. Sice bych se mu v tuto chvíli nechtěl dostat do rány, ale co. V novém docházkovém systému jsem dnes viděl napsáno „Aleš Černý – manažer“. Takže on je manažer?!

 

„Aleši, měl bys nosit košili a sako, v novém systému je napsáno, že jsi manažer...“ podotknul jsem jen tak mimochodem a rozvířil jsem už tak dost napjatou atmosféru v kanceláři. Okolo šéfa totiž od rána všichni chodí po špičkách a neodváží se sem ani výše postavení lidé z produktového oddělení. Šéf na provokaci neodpovídá a trochu se mu pohnuly lícní kosti. To znám, mně to dělá taky, když stisknu zuby. Já nevím, prostě nemám zpracovaný/integrovaný vlastní stín a musím prudit. Když jsme se tady bavili o novým kafi, který jsem si přines (Jacobs Krönung, vakuovka 500 g), řek jsem, že chutná trochu jako krev. Tak z toho začala ezokolegyně dedukovat, že jsem „upír“, tak jsem jí řek, že nejen fyzickej, ale i psychickej! Já nevím. Já energie nevidím.

Šéf pořád neodpovídá. Štve mě to. Tak na něj zase mluvím:

„Aleši, je tam napsáno, že jsi manažer, já nevim, ale manažeři nosej kravatu, a ne metalový trika a pentagram.“

„Nejsem manažer,“ řekl stroze šéf a bez toho, aby pohnul brvou, se věnuje dál InDesignu.

„To je dobře, já manažery nemusím. Tak nos taky metalový trika dál.“

„Jo, v pohodě,“ odpověděl stroze šéf.

„A co to máš dneska za kapelu?“ zeptal jsem se šéfa.

Šéf zašeptal, ať už ho tady neserem, nebo že uvidíme a sevřel jednu ruku v pěst a tou druhou na monitoru upravoval textové pole popisu produktu; seschlé rty se mu zúžily a zornice taky.

Cítím příliv energie.

 

 

Šéf zvedá telefon a kříčí do sluchátka: „Myslíš, že bych ten katalog mohl dělat, aniž bych byl telepat?!“ Ze sluchátka se ozval zvýšený hlas: „A co s tou dokumentací děláte?“ Šéf dostává emo výbuch pod kontrolu a už s klidem odpovídá: „Vytíráme si s tím prdel, ale teď to je horší, protože jste to nechali zalaminovat.“ Radši ho už nedráždím, když přestane řvát a působí klidně, je před výbuchem. Snad to tady bude docela v klidu. Do sluchátka se šéfovi ještě smířlivě ozvalo: „a jestli chcete, tak mě s tím teda pošlete do hajzlu“. „To je dobrý nápad,“ odpověděl manažerským týmovým tónem šéf (měl jen trochu vyšší hlas a připomněl mi naší personalistku).

 

Šéf položil sluchátko.

„On tomu rozumí a je šikovnej, ale je to stejně debil,“ poznamenal šéf lakonicky a zase si jel sazbu katalogu.

 

„A jak to jde s katalogem?“ zeptal jsem se šéfa.

„Tohle už neni hoří, tohle už je vybouchlo,“ poznamenal opět lakonicky šéf a začal gestikulovat rukama.

 

Grafik nalepil včera nad vchod do práce nápis „Všichni, kdož sem vcházíte, vzdejte se veškeré naděje“ (ve fontu ComicSans) a místo mapy s pobočkama udělal obchodnímu řediteli mapu s pomlčkama. A s tou mapou rovnou přinesl i výpověď. Já mu rozumím, v něčem. Ale stále jsem členem týmu, tak jedu dál.

 

„Nemáte právo instalovat z této složky vole. Ale tady mám nejvyšší práva já!“
„Pendrek pendrek židlička sněhulák.“
„Kladivo hovno kladka“
„Já jsem čekal malý rozsypaný znaky“
„Tam měly bejt EANy normálně...“

 

Skladníci se chodí ohřívat do vánice na rampu, protože jak sklad přes noc vymrznul, je tam -14 a na rampě jen -10. Napadá mě, že je lepší být posledním v kanceláři než prvním ve skladu.

 

 

DRUHÝ DEN RÁNO:

 

V práci se vyšetřuje, že od nás z grafiky se někdo šel smát skladníkům, že musí přelepovat katalog. Jsou nasraný na celou grafiku - 1) že to musí přelepovat, 2) že se jim smějeme.

 

 



 

www.aaen.sweb.cz



Poznámky k tomuto příspěvku
čtenář zeanddrich e. - 30.11. >


..hezké to je :)
<reagovat 
  Zrušit obrázky    Zrušit větvení  

Přidat vlastní poznámku a hodnocení k příspěvku
<jméno   e-mail>

Kontrolní otázka proti SPAMu: Kolik je čtyři + devět ? 

  
  Napsat autorovi (Stálý)  
   


Copyright © 1999-2003 WEB2U.cz, Doslovné ani částečně upravené přebírání příspěvků a informací z tohoto serveru není povoleno bez předchozího písemného svolení vydavatele.

Design by Váš WEB

Addictive Zone Orbital Defender Game
free web hit counter