|
Ve VAŠEM prostoru redakce Totemu nezodpovídá za obsah jednotlivých příspěvků. |
|
| |
A slunce vychází na nebe z hrobu
ránem tak v polštáři hoří ti vlasy
těl svých my za chvíli obléknem róbu
teď však chci na chvíli zažíti spásy.
Najít se vzbuzený tak v jednom z nás
ztratit se v hlubině, kterou mi jsi
v hodinách na věži zastavit čas
v oblacích na nebi běžet jak psi.
Chytit se stébel, jež jsou jak tvé paže
a kruhy polibků na břiše mít
jako když kluk kámen do vody háže
a jako tenkrát již o tobě snít.
Pak skočit do řeky táním tak ledové
přeplavat peřeje i svoji smrt
a z dna ti vylovit polibky medové
a rybí ticho, s nímž líbám tvůj krk.
|
|
|