|
| Ve VAŠEM prostoru redakce Totemu nezodpovídá za obsah jednotlivých příspěvků. |
 |
|  |
Přišlo světlo mezi nás
zlaté jako med, jež sesbíraly včely hvězd
a my zaliti v jantaru této vteřiny
již nikdy neodpoutáme těl od času
dívám se, jak sníš
a bosá v trávě mé smrtelnosti si zvedáš sukni
abys ji nezmáčela rosou
tam vzpomínáš na budoucí a rozplýváš se mi
jako když setřeš proužek sraženého dechu na okně ranního autobusu
a já snažím se jen
vejít za tebou
po miliony světelných let, které trvá tento okamžik
a hledám stéblo, které ti obtočím kolem prstu
ve směru prstenu
však brzy se staneme přítomností
a pod nohama se otevřou hlubiny, nad kterými stavíme své mosty
já ze slov sladkých jako zákusek ve Vídni a pohledů do očí
ty z hořkosti jesenických jeřabin a tiché bolesti, která je černým ledem na hladině touhy
a přecházíme k sobě
jako na přechodech střeženými jednookými Kyklopy semaforů
než večer spálí vše a oddělí nás na svých březích od sebe
kde zapalujeme majáky doteků
abychom se neztratili z dohledu té noci
a ráno nezapomněli, že ještě jsme
když nebe se zdá být tak vysoko a na něm krouží malé ptačí tečky
jež podobny jsou dětem, které jsme vyvedli k letu
zatímco nám vypadávají již první pírka z křídel
s nimiž jsme se i my kdysi dotkli věčnosti
a je to vlastně krásné
neboť člověk by měl poděkovat za všechno
srdce odevzdat ohni čisté, aby skrze plameny dosáhlo létavic
a na zadní stranu lístečků s nákupy psát básně
nebo své strachy
jen nenávisti ne
|
|
|
