|
| Ve VAŠEM prostoru redakce Totemu nezodpovídá za obsah jednotlivých příspěvků. |
 |
|  |
Upraveno parkem.
Prvou cestičkou kráčejí dívky, panenky, s
pentlemi ve vlasech, občas i poskočí za
motýlem, když si myslí, že se "..nikdo" nedívá.
Ve druhé cestičce kráčejí vážněji, vědomy si pozornosti, kterou vzbuzují. Občas
dovolí si žensky prohnout se v kříži a "zavlnit" v bocích; -to ty, které mají již
krůpějí rosy
rty pevně zamčené.
Ve třetí jdou sebevědomě a hrdě ruku
v ruce s tím, o kterém "..vědí", že je jejich "doplňujícím". Tuto
vědomost, větší než Svět, nedají si vzít.
Ve čtvrté cestičce jsou opět děvčátky; kráčejí pokorně, jako
ovečky. V podbřišku jim klíčí život; nejen
proto odevzdaly
své jméno. Až do "konce" se již nebudou smát Tvým
vtipům; budou se "jen" usmívat, s přehledem a často.
V páté cestičce vedou procesí; některé naoko
hudrují, části své duše i těla ale "půjčují" dále bez
řečí; spí mezi "druhou" a druhou ráno. Ve štíhlých pažích
udrží "všechno".
V šesté cestičce kolébají se zeširoka; nestěžují si
na bolest ve svých kostech a šlachách, na
tu ne. Dohlédnou „..daleko“.
V sedmé cestičce vracejí se ke svým matkám; třesoucí se
rukou pohladí ouško hrnečku, ze kterého snad pak dostanou
napít. Méně než jeden „haléř“ nazpět žádají pro sebe.
Parková úprava.
((...)).
|
|
|
