|
Ve VAŠEM prostoru redakce Totemu nezodpovídá za obsah jednotlivých příspěvků. |
|
| |
Ráno jak broušený křišťál je skleněné
láme se svítání na světlo v nás
a ticho je čímsi kolem nás zpěněné
na zem snad upadl vlasatic vlas.
Hlad mám po polibcích, jež ústa nabízí
žízeň mám po tobě nevím co dřív
a tmu již v pokoji za okny uklízí
paprsek bělavý první jak sníh.
A svět se rozbije jak velké zrcadlo
na střepy minulé současné budoucí
slunce jak z oka hvězd právě teď vypadlo
stébel tvých paží se chytám já tonoucí.
Nevím, zda padám jen či cítím závrať
jako bych propastem věřil snad křídla
a žebrák stín prosí, za cosi zaplať
u nohou klečí ti abys zas přišla.
|
|
|