|
Ve VAŠEM prostoru redakce Totemu nezodpovídá za obsah jednotlivých příspěvků. |
|
| |
Světlo se rozlévá a vstává tráva
slunce se z hlubin na nebe vrací
tam kde jsi ve snu schoulená spala
ve výškách vody, kde se zlé ztrácí.
Tam jsme si blízcí jak duše a sen
a těla necháme klidně teď jít
vždyť jsem ti nocí a ty jsi den
vteřinou rozbřesku smíme si být.
Okamžik ten je jak, když stiskneš vypínač
nebo když zahlédneš hvězdy v stroboskopu
a víš, že iluze je to jen jak jiná
však touha jediná pravdou je člověku.
A pokoj voní tvou sukní a mátou
češeš si vlasy proudí jak řeka
a mezi prsty mizí mi s vodou
která již v moři na mě tam čeká.
|
|
|