|
Pár věcí na zádech v batohu,
kráčíš si svou cestou dolů i nahoru,
může vést skalami, trním -jenom ne do schodů.
Když v listech stromů se slunce třpytivě odráží,
Tebe krása vodní hladiny do něma zaráží,
šeptáš mi o tom,že ani láska se na kila neváží.
Prý i kdyby život, co dal ti, vzal,
ty šlapeš si s batůžkem na zádech dál...
Barevný lístek přilétne k nám, vítr zafouká,
já hledám zrcadlo, že účes mi rozfouká,
zbytečně - teď oči máš jenom pro brouka.
Boty mám zmáčené, ztrácím se noblese,
prý dýchat mám nádhery, co najdem po lese,
já bych se raději viděla tancovat na plese.
Snad bych i utekla, či zůstala stát,
ale už také něco nutí mě kráčet jen dál,
i kdyby život, co dal mi, zpátky si vzal.
|
|
|
