|
Ve VAŠEM prostoru redakce Totemu nezodpovídá za obsah jednotlivých příspěvků. |
|
| |
Hodiny ukazovaly půldvanáctou, a jí, jako většinu probdělých nocí, proudil hlavou tok zoufale opuštěných myšlenek a vzpomínek na dny dávno minulé. Nenávist jí vháněla krev do hlavy, její tvář však zůstávala beznadějně bledá. Otočila se na bok. Umolousaným polštářem si podepřela hlavu, zkoumala svůj odraz ve spoře osvětleném zrcátku. Prsty si jemně přejížděla zjizvenou tvář, rozmazávajíc si potůček zšedivělých slz. Měla chuť křičet, nadávat, měla chuť zabíjet. Rty ji však neposlouchaly. Ležela tam a tiše plakala. Plakala a pak usnula a ráno, když ji přišel pohladit jeden z prvních paprsků, už nedokázala otevřít víčka.
|
|
|