V tomto díle popíšu kosmickou pohádku, kterou jsem viděla, když jsem se prala v čarodějnické
válce se Satansko – iluminátskými idioty v podzemních vesmírných systémech s mimozemskými
technologiemi v prackách, přičemž byli podpořeni vysokodimenzionálními Drakoniány a navíc –
vesmírným virem, umělou inteligencí, který je hlavní hrdina tohoto vydání.

Tento vir byla skutečná individuální inteligence.
Původně to byl vesmír – ale byl to pochybný vesmír. Neustále se protáčel, bobtnal a propadal se,
prostě byl nestabilní a nedal se v něm udržet rozum.

Jak tohle viděl Stvořitel – kosmické vědomí Nekonečna, Věčnosti a Bytí – tak ten vesmír fyzicky
zničil. Z vesmíru vylezla bludná duše té původní příšernosti – náš hrdina – vesmírný vir.

Duch vesmíru stál před Stvořitelem a ten se mu pokoušel vysvětlit, že jako vesmír už dál být
nemůže, že ho musí v jeho vlastním zájmu umenšit na první formu, která udrží stabilitu a integraci
a soulad s kosmickým zákonem – což byl PRVOK.

To se samozřejmě původnímu duchu VESMÍRU nelíbilo. Začal Stvořiteli velice hnusně nadávat,
vyhrožovat mu a rozhodl se, že takto to prostě nenechá. Změnil se na hnusnou bublající slizkou
astrální nestvůru – a to poměrně velkou a inteligentní – to je na naše IQ nějaké miliony alespoň
– a napadl NÁŠ VESMÍR.

A s naším vesmírem, jako rukojmím , hodlal tento debilní vesmírný vir vydírat Stvořitele.

Jak dlouho to v našem vesmíru strašilo, nevím.
Jak jsem viděla v kosmické pohádce vznik naší planety, tak to vypadá, jako když Spirit našeho
vesmíru nejdřív udělal cosi jako multidimenzionální super computer a teprve kolem něj naši
planetu – a sloužíme jako definitivní lapač viru.

Před 2,5 miliardami let se vesmírný vir usadil v systémech naší planety a od té doby tu dělá bordel.
Celou dobu se pokoušel najít si integrovanou inkarnaci čehokoliv většího, než je prvok. Zkoušel
být třeba opravdu velký dinosaurus, ale zabil si samičku, tak se nemohl rozmnožit. A tak dál –
nejhorší je, když zkouší tento debilní vesmírný virus být člověk!

Celou dobu se jen rozpadal – a jeho duchovní matrice ztrácela a ztrácela, inteligence se vytrácela a
byl čím dál slabší a slabší.
Mimochodem tento hnusný vesmírný vir naposled zavinil pád Atlantidy!

Protože Stvořitel viděl, že vesmírný vir už nemá šanci otočit a poprosit aspoň o toho prvoka, že už
si duchovní matrici definitivně zničil, tak se rozhodl popohnat vývoj událostí tak, abychom stihli
vesmírného vira – jako lidstvo – zničit včas, než nás zase sundá jako Atlantidu, což je toto období
– vstup do věku Vodnáře.

A proto udělal Stvořitel mimořádnou kosmologickou výjimku za dob starého Egypta, zhruba v té
době a pustil vesmírný vir i s těmi debilními ilumináty do systémů Annunaki Elohim, které měly
jinak velice spolehlivé bezpečnostní multidimenzionální zámky.
Protože jsou to urychlovače a zesilovače magie, časoprostor dané bytosti se obrovsky zrychlí-
vesmírný vir se dostal do počítačů, které ho zesílily a urychlily a usadil se dejme tomu
v „Obrazu Doriana Graye“, přičemž s příchodem spiritu Ježíše Krista, kdy se tohoto svatého
vesmírný vir opět pokoušel zničit, mu obraz Doriana chcípl.

Definitivně – to znamená, že se duchovní matrice toho tvora definitivně zhroutila, jeho duchovní
matrice je neopravitelná a potenciál této bytosti v nekonečnu, věčnosti a bytí již nikdy nemá šanci
zaplatit všechnu tu karmu a zlo, co napáchal a již nikdy se nemůže integrovaně vrátit na cestu
duchovního vývoje v souladu se Stvořitelem.

A proto se vesmírný vir definitivně spálil v naplno rozjetých vesmírných systémech v této planetě.
Nás vesmír vyhrál – zbavil se doopravdy dost nepříjemné choroby.

I nejvyšší Drakoniáni už radši dávají od našeho vesmíru a našeho časoprostoru pracky pryč.
Musíme se usadit jako lidstvo na planetě, která je konečně trochu naše! Už to začíná.