Jak jsem psychicky viděla situaci Galaktické federace po pádu Atlantidy během procesů
čarodějnických multidimenzionálních válek o tento svět ve spojení s Galaktickou federací proti
Drakoniánsko – iluminátskému impériu temnot. Jsou to parapsychické – mentální zážitky, náhled
do dimenzionálního světa. Popisuji je tak, jak jsem je viděla a zažila.

Jak jsem viděla pád Atlantidy a iniciativu Galaktické federace během této tragédie, bylo mi těch
mimozemšťanů velice líto. Na zlo, kterému budou čelit, byli absolutně nepřipravení. Ve skutečnosti
nebylo v jejich silách zvládnout ten proces na Galaktické úrovni. Byla potřeba vesmírná úroveň
a i ta by ve skutečnosti nestačila. Stačila až kosmická úroveň. Jenže tenkrát, před 12.000 lety,
by neměli ještě kosmologický nárok na výhru. Nikoliv vlastní vinou. Ale okolnostmi, které jim byly
neznámé. Protože tu operoval vesmírný vir, o kterém jsem psala v dřívějších dílech.
Mimozemšťani Galaktické federace o této reálii ještě neměli dostatek informací, obecně neměli
vůbec ponětí, proti jak svinské zrůdnosti temnoty jdou, jak je nepřítel silný.

A také si nebyli vědomí infiltrací temných mezi svými řadami. Galaktická federace považovala
„Nefilim“ dlouhou dobu za jakousi svou ideovou opozici, jejich požadavky a námitkami si poctivě
lámali hlavu, sebezpytavě zkoumali, zda nedělají skutečně nějakou zásadní chybu, zda nekřivdí,
zda jsou skutečně spravedliví. Ovšem realita byla jiná a mnohem krutější. Nefilim byli pouze
bioroboti – tělesně byli dokonale biologičtí, nic technického v nich nebylo, dokonce se klasicky
rodili, jenže jejich těla neobsahovala originální přináležející spirit, ale místo toho jejich mozky
ovládali Drakoniáni – inteligentní Eminence temnot s individuální duší, na dálku. Drakoniáni jsou
málokdy „malé ryby“. Jsou to vysoce vyvinutá vědomí, duše s epochálními příběhy a taky egem.
Jenže ve sporu se Stvořitelem. Nemají hranice amorálnosti, zajdou kamkoliv, kam jim dovolí
balance na hraně kosmického zákona. Velice dobře dokážou imitovat zdravý spirit. Proto
prohlédnout Nefilim nebylo vůbec tak jednoduché, jak by se mohlo zdát.
K rozuzlení a objevu této Drakoniánské infiltrace došlo až s událostmi kolem pádu Atlantidy.

Ten smutek, který jsem viděla, který tehdy zavládl mezi mimozemšťany tehdejší generace
Galaktické federace, kteří tou dobou operovali kolem Země, mě dostal. Celá jedna generace
mimozemšťanů, inteligentních, ušlechtilých, úplně zhasla. Jejich celoživotní projekty se zhroutily.
Zažili tak strašný šok, nečekali tak děsivě špatný konec. Nebyli připraveni. Někteří se z toho
pocitu, kdy se mlčky dívali na vymřelou planetu, která byla tichá a bez života, po kataklizmatu,
již nevzpamatovali a do smrti zůstali psychicky zlomení. Bylo mi jich strašně líto.
Jejich oduševnělé civilizační postupy, které by normálně stačily, se tu rozbily. Nastal chaos,
pád morálky, ztráta dosavadních jistot a pocity selhání.
Přítomností v našem Galaktickém sektoru, kde vládla temnota, se jim ztrácela jasná mysl a i
Galaktická federace začala podléhat manipulacím Drako-impéria. Aniž by si to uvědomovali.

I současná generace mimozemšťanů z Galaktické federace, kterým se tato válka zatím podařila
vyhrát a věřím, že i do budoucna podaří, musela řešit infiltraci Drakoniánů mezi své řady. Jakmile
se naučili odlišovat bioroboty Nefilim a vyvinuli si na ně jakýsi „scenner“, temné impérium
okamžitě zdokonalilo techniku maskování se a opět se vetřeli mezi mimozemšťany z Galaktické
federace. Do takové míry, že v aktuální válce jsme několikrát s hrůzou zjistili, že si doslova
hřejeme na prsou hada, že ti, na které spoléháme jako na spojence, jsou ve skutečnosti naši
nepřátelé, Drakoniáni.

Současná generace mimozemšťanů Galaktické federace šla do této války mnohem víc s pocitem
„děj se co děj“ a „staň co se má stát“. A to přesto, že měli za zadkem vesmírnou policii. Ne jako
jejich předchůdci za Atlantidy, kteří měli pocit, že musí přeci vyhrát a pak prošli hlubokou deziluzí.
Již si byli vědomi, že se tu dějí věci, nad kterými zůstává rozum stát a že má vše jakýsi vyšší plán,
do kterého úplně nevidí.
K jejich velké úlevě tentokrát přišel jakýsi opak Atlantidy. Lidstvo zparchantělé, oni sami ne úplně
připravení, s pocitem totálního šílenství a stal se zázrak, byli jsme velkokapacitně podpořeni
Stvořitelem.
Kdežto za Atlantidy bylo lidstvo docela vzorné, oni sami pečlivě připravení, postupy byly rozvážné
a přesto to dopadlo kataklizmatem.

To, co se tu s námi „poslední dobou“ děje, pokud bereme jako poslední dobu těch 12.000 let,
je velice nestandardní. Vymyká se to všemu, co by se dalo předpokládat, jedná se totiž
o kosmologicky výjimečnou situaci, kdy je ve hře gradace událostí, které se točí kolem mnoha
doslova do této doby nevyjevených veličin, že o nich prostě nikdo nevěděl. Viz. zánik vesmírného
viru. Zrealizovaly se tu vyšší plány, o kterých má přehled pouze Stvořitel a i pro Galaktickou
federaci je to doba plná fenomenálních objevů a odhalení a rozuzlení záhad.