TOTální E Magazín


	ISSN 1214-3529 Neděle 24.11. Emílie

		SEZNAM RUBRIK

Následující

Předchozí

Následující

Předchozí

Následující

Předchozí

Ve VAŠEM prostoru redakce Totemu nezodpovídá za obsah jednotlivých příspěvků.

Vzestup do vyšších dimenzí a likvidace vesmírného viru
Autor: PřilítliMimozemšťani (Stálý) - publikováno 11.6.2022 (16:10:05)

	čtenář Kiki - 13.6.2022 > PřilítliMimozemšťani> Pěkné úvahy, líbí se mi a mají něco do sebe. Znám lidi co si jsou právě vědomi svých temných stránek a občas je s oblibou vypouštějí "aby si zahráli" jako malé děti, někdo si zanadává za volantem a pak se tomu vytlemí protože ví že právě pustil vnitřního démonka ze řetězu, ale než dojede do cíle tak je démonek doma a člověk ho nemusí kdovíjak rvát "lehni". Někdy je krásné se vyřádit třeba u bourání starých domů, nábytku - někteří lidé jsou fascinováni plameny. Nemyslím tím, když jsou to žháři nebo jinak nemocní lidé kteří se jdou vybouřit nebo protože by byli posedlí přisedlíky, však jako malé děti jsme taky fascinovaně sledovali když se něco v přírodě rozkládalo, stavěli jsme bábovičky a měli jsme to potěšení je i bourat. Ano, to mi připadá jako naprosto v pořádku - když člověk nejedná pod programy které ho nutí téhle síle dávat průchod prakticky permanentně a neumí jí pak už ani uzavřít a říct si "pro dnešek stačilo". A má to v sobě i příroda sama, je nádherná i krutá zároveň. Je krásná i ve své ničivosti. A aby vyrostlo nebo vzniklo něco nového, něco musí být kolikrát velmi brutálně zničeno - krásné skály, kontinenty a kaňony nevznikají nijak sladce, je tam ten aspekt "zničím krásu aby vznikla ještě větší krása" - prostě transformace když se něco okouká, je čas na něco nového. Ve skutečnosti, setkání s ďáblem i v meditaci je docela zajímavé - kdo nechce meditovat přímo na setkání s ním, může si jen okusit ten aspekt a meditovat na tarotovou kartu ďábel (stejně tam potká jenom vlastní strachy). Ve skutečnosti ďábel a smrt jsou jedny z nejzajímavějších aspektů tarotových karet a potažmo i celé cesty blázna. ďábel je vlastně takový hračička, ponoukač, ví že má svolení a nesmírně ho to baví. Je jako dítě, které si hraje protože mu to taťka povolil. Pro něj čas není nic a i kdybychom nevěděli vůbec kdo to je, ani co má dělat a jenom viděli celou jeho práci v rámci celé existence stvoření, řekla bych že by to vypadalo jako taková vlna která zavíří věci v naprostý chaos, aby se pak následně mohly opět usadit, přeskupit a být tam kde byly - jen o poznání lepší. Mnoho lidí kteří si sáhli na stav kde není nic nebo naopak absolutně všechno, se shodují že tam je nuda, že tam se jen klidně existuje, nic se neřeší, nic se neděje. Tam je už všechno hotovo, dokonáno a v pořádku. Nebýt tedy téhle energie, nic by se ani nevířilo, nic by se nelepšilo. A je to možná i přímo jediný nástroj, jak zařídit, aby se duše vracely zase zpátky ke světlu. Stvořitel se možná takto obnovuje, možná je to jeho nezbytnost, kdo by měl pak motivaci se obracet ke světlu a nastoupit na cestu růstu a vrátit se, když ho někdo u hranice se záhubou nevyděsí a neodradí?

		<reagovat

Reagovat na tuto poznámku u příspěvku

<jméno

e-mail>

Kontrolní otázka proti SPAMu: Kolik je šest + osm ?

Napsat autorovi (Stálý)

Addictive Zone Orbital Defender Game