"Vítám vás, Abrahame, "pronesl profesor Lithurst, když jsem večer dorazil

na smluvenou schůzku.
"Dobrý den, profesore. Už se nemohu dočkat, co nového jste objevil."
"Ano, již jsem opravdu velmi pokročil při překladu, ale myslím, že bychom

o tom neměli rozjímat s prázdným žaludkem. Nuže, je čas večeře."
Na ta slova začali sloužící servírovat opravdu velmi chutnou večeři. Ale   
 stejně jsem už byl myšlenkami u hovoru, který bude následovat.
Hned, jak večeře skončila, profesor již déle neotálel.
"Nuže, Abrahame, následujte mě do mojí pracovny."
Za chvíli jsme již byli na místě. Každý jsme usedli do jednoho křesla a

profesor vzal do rukou složku, ve které měl své poznámky.
"Abrahame, jak jste sám podotknul, máme zde opravdu co do činění s

jevy, jež jsou obvykle chápany spíše jako výplody fantazie.Ano, ten notes

je popsán opravdu velmi starobylou řečí.Mám-li být upřímný, i když jsem

již tušil, kde hledat, není pro mne vůbec lehké text přeložit. Jde o to, že

ono v podstatě místy ani nejde o nějaký smysluplný text. Řekněme, že jde

jen o zaříkadla, která jsou vytvořena ze slov, která rezonují

určitým, přesně definovaným způsobem.Ale to je dosti složité na

vysvětlení. Mnohem zajímavější je úvod a také popis některých

zaříkadel. Hned v úvodu se píše, že prsten, který jste dostal, má spolu se

zaříkáváním tak ohromnou moc, že její důsledky jsou daleko mimo naše

chápání. Údajně je dokonce vlastník prstenu schopen jen myšlenkou

ovládat cokoli, co si zamane. Jde o to, že musí získat energii pomocí

zaříkávání a pak ji správným způsobem usměrnit. Zde je zdůrazněno slovo

'správným'. Nuže, já nenamítám nic proti malému a snad i bezpečnému

pokusu. Je zde pro to zřejmě jedno vhodné, ne příliš mocné

zaříkávání. Otázkou je, jestli souhlasíte?"
"Ale jak bych mohl nesouhlasit. Zní to opravdu neuvěřitelně, že by někdo

mohl mít neomezenou moc.Nevím, jestli to může být pravda. Ale rozhodně

souhlasím s tím, že by se ten prsten měl, ovšem s patřičnou mírou

bezpečnosti, vyzkoušet. Já jsem připraven."
"Dobře tedy. Vy jako vlastník prstenu budete mít tu čest provést pokus.
Půjde čistě o soustředění energie. Zde je vyšroubovaná žárovka. Vaším

cílem bude ji zaříkáváním rozsvítit. Zde je patřičné zaříkávání, které je

vhodné pro začátek použít."
Profesor mi podal notes, otevřený na jedné z úvodních stran. Začal jsem

tedy zaříkávání.
"Teran aren mi lutus ber ólor. An fito mer judi te rodes."
Zatím se nic nedělo.
"Abrahame, zkoušejte tato slova stále opakovat a myslete jen na

rozsvícení žárovky."
Poslechl jsem tedy. Při třetím odříkání se mi začalo zdát, že se žárovka

začíná zahřívat. Povzbuzen tímto zjištěním jsem se ještě víc pohroužil

do zaříkávání. A najednou opravdu žárovka začala svítit. Nejprve jen

matně, ale posléze se doopravdy rozzářila. Spokojený s výsledkem, přestal

jsem s odříkáváním magické formule. Ale žárovka svítila čím dál

více. Její světlo už začínalo být velmi nepříjemné, a tak jsem zavřel

oči. Za chvíli bylo i tak světlo velmi jasné. Jakoby zdáli jsem slyšel

profesorův hlas.
"Abrahame, zkuste tu žárovku radši už pustit. Už se to světlo nedá

vydržet!"
Poslechl jsem. Hned jak žárovka dopadla na zem,roztříštila se s ohromným

hlukem a světlo v tom samém okamžiku zmizelo.