|
|
|
Vzpoura ženy Autor: ouvej (Občasný) - publikováno 29.4.2003 (14:36:05), v časopise 26.5.2003
|
| |
Taky byly chvíle
v téhle zimě
že lehnout se chtělo
do závěje
a nevstat více.
Sníh svítil do modra
modrou
tu já měla
vždycky ráda.
Modré žilky
svítící na mých prsou
když jsem děti kojila.
Taky byly chvíle
v téhle zimě
kdy jsem v kruzích běhala
vydupala jsem
stopy v blátě
v tom výběhu
s drátěným plotem
kde jsem byla chována
já vlčice. Bidlem
mi podávali seno a banány
taková planá strana
když já toužila
mít zase zuby krvavé.
Já nechtěla jenom
tichoulince kňučet
když mě povalili na záda
a drbali mezi tlapkama
já chtěla být pravá vlčí
čarodějnice a výt, výt
jako za mlada. Já chtěla
aby ta zima nebyla taková
jalová. A už zase línám.
Až bude má srst lesklá
vzbouřím se, potokem
poběžím, abych jim
stopy zmátla. Voní
voní vzduchem
že je třeba pelíšky
vystlávat a bradavky
masírovat. Budou zase
nová vlčata, která mě
budou do krve rozedírat.
Voní, voní to vzduchem
že zase budu celá ježatá
rozcuchaná, zamilovaná.
|
|
|