|
|
|
Hlavy z uzenáčů Autor: Aaen (Stálý) - publikováno 8.11.2022 (15:55:57), v časopise 8.11.2022
|
| |
Hlavy z uzenáčů
Tato povídka je fiktivní. Osoby a události v ní jsou smyšlené...
Asi vypadám fakt hrozně. Jedu po putování metrem, žeru z pytlíku hranolky z Burgerkingu, vedle sebe nordic hole, no, spadla mi tam vidlička na zem... a nějakej chlap mi chtěl dát stovku a koupit mi kafe... tak jsem mu opakovaně vysvětlil, že práci mám (což je ale pravda asi tak do pondělí) a že ty prachy vážně nepotřebuju.
Už si ode mě odsedla třetí kolegyně. V práci, kdo přijde po 9.00:00, musí zazpívat, říct vtip nebo jazykolam. Přišel jsem v 9.03:27. Měl jsem zažívací potíže a pak jel po Černokostelecké busem hodinu místo půl hodiny. Prej jsem zpěvák; řek jsem, že jsem zkazil čtyři cédéčka, a že řeknu židovskej vtip. Řekl jsem vtip o hlavách z uzenáčů. Manažer, ač jsme se nedávno pohádali ohledně vzájemného vydírání, mi řekl, že s takhle dobrýma vtipama můžu chodit každej den pozdě. Já ho požádal, jestli spíš můžu chodit každej den o 45 minut dřív, když řeknu vtip, on mi na to řek, že hlavy z uzenáčů nežere. Ok, zkusil jsem to.
Čtu tady Umění války od Sun Tzua.
„Máš oteklou obrazovku,“ řek jsem manažerovi, a nic na to neřekl. Zase porada a zase mě dneska nevyhodili; tak nevím, jestli je to super, nebo naopak. Je to krásný, když mi jsou některý věci (vnitřně a upřímně!) jedno. Manažer nám pouštěl hrozně zrychlený video ze semináře, tak jsem mu řek, že tam byli všichni zhulený, jak je to rychlý. Kolegovi Američanovi jsem lámanou američtinou sdělil „I am different and I like that shit and I need a break from people, not life. Empty-minds-make-the-most-noise. I stopped explaining myself when I realized other people only understand from their level of perception. As wolfs among sheep we have wandered! I am toooo spiritual“ a ukončil jsem to motivačním citátem od Freddyho Kruegera: Never stop dreaming!
Američan z Vysočan taky přišel pozdě. Manažer se probudil z letargie a zadal mu také trest:
„Tell us the joke.“
„My life is a joke,“ odvětil.
Blond kolegyně se ptá: „Jak se jmenujou ty druhý ajťáci?“
Zezadu se ozvalo „Back end“.
Dneska mám dobrou náladu, a tak si to potřebuju na někom vybít. Poslal jsem po Skype manažerovi článek „Jak zhubnout břicho po padesátce“. Omylem ve veřejné skupině, takže to vidělo 33 lidí. Jsem taky jenom člověk. Pár smajlíků a lajků a jede se dál. HR kunda specialistka na mě po Skype vyjela, že tohle je proti firemní kultuře a identitě. Že se tady nesmíme ponižovat, a už vůbec ne v rámci fyzických defektů. Já jí na to napsal, že ho jen motivuju ke zhubnutí a myslím to upřímně dobře, posílám nějaké rady, chci jen pomoct. A veřejně, aby to bylo přínosem pro všechny, když už tomu věnuju čas. Pochopila, že jde o positive teambuilding activity a omluvila se mi a řekla, že ode mě by nečekala, že bych to myslel slušně a korektně. Usmířili jsme se a poslala mi lajk a smajlíka. Pak diskuse ustala. Koukám pořád do Skype, co se děje v jakých skupinách, a čtu tam „führer“ místo „further“. Asi už bych měl jít dneska domů.
In Mordor, Where the Shadows Are...
Říkám kolegyni Andree, co mě má myslím docela ráda: „Andreo, jestli chceš, stav se na čaj, mám tu Sichuan Pi Lo Chun.“
„To bych se asi musela postavit do řady!“ odeskla.
Asi jí sere, že šéfový ve Skype posílám srdíčka a ona mi nosí buchty.
Opět se mi osvědčilo, že je v práci dobrý dělat, že neumím anglicky. Ať si ty weby píše Američan z Vysočan.
Manažerovi jsem začal vykládat po Skypu Dunning-Kruegerův efekt. Řek jsem mu, že jde o psychologický paradox, tj. že lidé, kteří mají nízkou úroveň dovedností, dělají chybné závěry a špatná rozhodnutí, ale nejsou schopni si uvědomit své chyby právě kvůli své nízké úrovni dovedností. Nepochopení učiněných chyb vede k přesvědčení o vlastní správnosti, a tedy ke zvýšení důvěry ve svá rozhodnutí a v sebe sama a také k vědomí nadřazenosti. A dostali jsme se i k citacím z Darwina a Russella: „Neznalost častěji plodí sebevědomí než znalosti“; „Jednou z nepříjemných vlastností naší doby je, že ti, kdo se cítí sebevědomě, jsou hloupí, a ti, kteří mají alespoň nějakou představivost a porozumění, plni pochybností a nerozhodnosti.“ Od pěti lidí jsem dostal dislike a od šéfové opičku. Odepsal jsem, že Gausse neokecáš. Dostal jsem na to like od holky, co tu meje nádobí.
Uběhly dvě hodiny kancelářského skypového ticha.
Manažer křičí: „Co to tu zase vytvořil ten kokot?!“
Zeptal jsem se: „Patrik?“
Pak už zase nikdo nic neříkal.
Manažer se mě zeptal, jak jmenuje ten uklízeč, co mu furt schovává věci, řek jsem mu, že Asperger.
PR specialista, kterej prej umí vypít vodu z kohoutku na ex, na mě po roce a půl promluvil:
„Z každé nové kampaně se stává moje noční můra, a tedy i tvoje.“
Mlčím a jsem v pohodě, je dobrý na sebe moc neupozorňovat.
|
|
|