Nad hlavou mlhovina spánku pluje

Jsem astronautem v noční tramvaji

Za okny neony jak rotující galaxie,

poutníkům noci víčka hlídají

Čmeláci z lučin odpadkových už jsou tu

V plastových tulipánech bzučí schouleni

Vánkem je mudrování přiopilých studentů,

dusivá mračna odfoukává na stěny

Má hvězda bdělosti se zahalila do mraků

a kdesi blízko zasvítilo oko krysy

Já zabloudil jsem na orbitě přízraků

na matném zrcadle se rozplývají rysy

Za zády číhá pohled těkající

Ruka je had a dlaň je chřtán

Prsty jsou slizké zuby čekající

Ten had se ke mně plazí nepoznán

Já volám do vesmíru: To jsem vůl!

A kníže potkanů zas pod vousy se směje

Mám holé ruce, a kapsa prázdný stůl

Kéž světlo hvězd mou hlavu poleje