Zapomeň na klaudii

Dobrý činný večer

na podporu nevidomých úleťáků

do klubu nás přece

vždycky někdo zavedl

Znám jen pár lidí, co čtou

stejné knížky jako já

a tak aspoň bylo

o čem mluvit u snídaně

                    Tvůj hlas mě hladí

                    slova už svírají

                    a ruce pevně drží                   

                    ve vitríně díků

                    Vždycky, když se mě dotkneš

                    slyším řinčení skla

                    a přestávám vidět

                    znovu a znovu

Mé prsty už znají

knihy, co mi nosíš, nazpaměť

ale nemají komu říct

co si myslím já

Chtěla bych zase s někým

do klubu na koncert

držet se za ruce

a vysoko vysoko skákat

                      Utíkám  ulicí

                      lidé uhýbají

                      mým černým brýlím

                      pak už jen brzdy

                      a znovu praskot skla