|
Ve VAŠEM prostoru redakce Totemu nezodpovídá za obsah jednotlivých příspěvků. |
|
| |
Vyšlehnou plameny. Olizují všechny, také sebe. Ze slin nabízejí množství nápadů. Povšimnu si, že jeden stojí na pódiu. Rozhlíží se pohledem dravce, poté jej zmírní a v oku se zaleskne slza. Na důkaz lidskosti svěsí černobílý náhrdelník a přidá slzu k ostatním. Vše ukáže putujícím, a způsobí chaos. Slzy se přelévají do duší, u mnoha mění povahu, osud, pohled na svět. Poutníci vše zapisují do notýsku, ten ukládají k srdci a pomalu se rozcházejí. Všude zní tikot hodin. Nejvíce fascinuje silácký výkon pendlovek doprovázený tajemným šustotem přesýpacích. Připomíná africké pouště se zastavením času, ručičky nahrazují velbloudi, jimž odolávají oázy s osamoceností. V dáli spatřím postavu. Zdravím ji, ona odpovídá a pokývne. Přicházím blíže, vezmu rozpálenou ruku, tisknu k srdci a zjišťuji, že jsem to já. Stojím ve svém Svém středu. Paprsky poznání zápasí s nejistotou a s duhovou pochybností vítězí. Jdu dále. Pohled se střetne se všemi naráz, stojíme ve středu vesnice, města, oceánu,..., zjišťujeme, že stojíme mimo. O to je vše lepší, vykřikne někdo...a já se najednou cítím volnější, kroky mě nesou pomalejším tempem, zatímco myšlenky zrychlují, aby zpoza rohu děsily modročernou budoucností.
|
|
|