|
| Ve VAŠEM prostoru redakce Totemu nezodpovídá za obsah jednotlivých příspěvků. |
 |
|  |
V dáli září bod jasu. K němu přicházejí zástupy, některé v extázi, jiné v tichém zadumání,..., z davu se oddělí poutník, pospíchá k bodu a zakryje jej. Nastane tma. Vzápětí je vyzdvižen a vymrštěn vzhůru. S ním se navrací světlo, připlouvá ve vlnách, všichni se v nich koupají a posíleni vydávají na další pouť. Z dáli se ozývá zpěv šplouchající do svítání. Sahá k pobřeží zraku dvojice, jež stojí na počátku. Jedna z pěn se oddělí a vkreslí jim do duší první bod společné cesty. Procházka vodstvem v ní vyvolá představu rozkvetlého moře. V odpověď on snese dar faty morgany. Nad nimi prozáří meteor. Oba se jej snaží uchovat svítáním. Přivítají prvními paprsky bouři, jež vnese svěžest do vyvrácených kořenů poutníků. Ony se chtějí spojit v duhu hvězd, ale vytvářejí chatrný černobílý proud, v němž se zjeví tvář spadlého listu. Všichni ho překračují, až na jednoho. Pohlédne na něj, osvítí ho staletá moudrost a v žilách zaslechne nekonečný tep.
Všichni stojí před mostem. Zjišťují, že nemá začátek a konec. Valí se přes něj divoký rozchechtaný proud, mohutnou rukou odhání zástupy, vějířem je přivolává zpět, kývnutím dává naději, dalším ji bere,..., u mostu se hromadí stále větší množství, pod náporem připomínají pakoně, víry stahují těla, křičící ústa, vyděšené oči, rozpažené ruce,..., nad nimi se vznášejí obláčky touhy po životě. Vše strne. Z vod se vynoří Ona a On. Vystupují na břeh a hledí k mostu. V tanečních kreacích se k nim snáší vesmír. Oni jej uchopí za ruku a společně kráčejí k mostu. Dotykem On stvoří počátek, Ona konec. Most se usměje a pozve všechny. Pouť dokončena.!?
Konec trilogie.
|
|
|
