Provozované WEBy:   Totem.cz |  Čítárny |  Český film |  Seaplanet |  Humor/Hry/Flash |  Flash CHAT    Chcete svůj WEB? Napište nám 
Zpět na úvodní stranuISSN 1214-3529
Pátek 14.6.
Roland
Zde se můžeš přihlásit jméno:
heslo:
nové 

 Všechny rubriky 
 Próza
 > Próza
 > Povídky
 > Fejetony
 > Úvahy
 > Pohádky
 > Životní příběhy
 > Cestopisy, reportáže
 
    

   
 
 Napsat do fóra o>
   
  

Ve VAŠEM prostoru redakce Totemu nezodpovídá za obsah jednotlivých příspěvků.
Prostě život
Autor: LamaSvousama (Občasný) - publikováno 21.11.2023 (12:36:26)
Miluji ho, miluji ho tak, jak jsem netušila, že člověk může milovat. Proč? Netuším. Jsem analytik, většinou mi mozek zpracovává informace poměrně přesně, ale v tomhle případě jsem to vzdala. Prostě některé věci nejde vysvětlit. Možná je to ta mystika, co ho obklopuje a která souzní s mou pubertální posedlostí Drákulou a později Fantomem opery. Známe se z minulého života? Nevím, každopádně jsem byla ztracená od chvíle, kdy jsem slyšela jeho hlas. Tehdy mi tělem projeli motýlci od hlavy až k patě, až do konečků prstů a mám to tak v podstatě doteď.



Začal se chystat sraz naší komunitky, říkala jsem si, klid, přijde určitě nějakej typickej, poďobanej, mastnej, obtloustlej gejmr s malýma očičkama za tlustýma brýličkama…Den D, hodina H. Větší skupinka už se nás courala centrem, došli jsme k orloji a tam se zjevil. Přízrak. Zatmělo se mi před očima a srdce spadlo někam do kalhot. Žádný poďobaný gejmr, můj typ od A po Z. Průšvih, hlavně nepanikařit a nedávat nic najevo, rychle uklidnit tu vnitřní puberťačku, která se právě probudila. Dobrý, rozjasňuje se, tep se pomalu vrací do normálu. Můžem pokračovat v procházce.

Všimnul si? Nevím, každopádně rozjíždí projekt, se kterým potřebuje pomoct. Ode mě? Vážně? Tak jo. Pomůžu ráda, se vším, i když možnosti mám omezené. Baví mě to a chci, aby byl šťastný. Mám takový neodbytný vnitřní pocit, že k němu nebyl osud vždy vstřícný a možná je na čase, aby od něj získal něco zpět, aniž by se o to bůhvíjak prosil. Možná ho někdy bombarduju až moc, ale snad to nevadí. Pomáhala bych, i kdybych nebyla tak zamilovaná. Některý věci by mi možná dýl trvaly, ale těžko říct.



Nic za to nechci, nic nečekám. Jen ho prostě ráda vidím, to je celé. Jsem neškodná a nic mu ode mě nehrozí, nemusí se mě bát. Možná jsem ho na posledním setkání vyděsila? Byla jsem moc spontánní? Měla jsem si dávat větší pozor? Nešlo to… Nejsem naivní, vím, že přijde doba, kdy už mu nebudu moct pomáhat, ani se s ním tolik bavit. A vím, že potřebuje mladou, nadějnou a perspektivní k rozšíření smečky. A až se tak stane, budu za něj úplně nejvíc šťastná. Ale mít s ním dvojdomek na tropickém ostrově by byla neskutečná bomba…


Přidat vlastní poznámku a hodnocení k příspěvku
<jméno   e-mail>

Kontrolní otázka proti SPAMu: Kolik je tři + deset ? 

  
  Napsat autorovi (Občasný)   Nepublikovat mimo Totem.cz  
   


Copyright © 1999-2003 WEB2U.cz, Doslovné ani částečně upravené přebírání příspěvků a informací z tohoto serveru není povoleno bez předchozího písemného svolení vydavatele.

Design by Váš WEB

Addictive Zone Orbital Defender Game
free web hit counter