Růžovou halenku nosí dívka půvabná,
zrcadlové brýle sluneční,
ze všech krásek světa ona jen mne zajímá,
jen na ni se dívám, když jdu s ní...
Tuze jí to totiž sluší, já ji tak rád mám,
že bych za ni třeba život dal,
srdce mi jak buchar buší, když ji objímám,
krásnější jsem vážně nepoznal...
S láskou svět zas krásným zdá se, v srdci požár
vzplál,
za jinou se neotáčím víc,
život, který v osamění peklem se mi zdál,
nevyměnil bych teď již za nic!
A když na parket vstoupíme, patří jenom nám,
jak tornádo s ní se zatočím,
když ji držím v náruči, flek konkurenci dám,
I Fred Aster řek' by: "Nestačím!"
Proplouváme spolu světem jako bárek pár,
pohání nás "vítr sluneční",
láska je olympských bohů nejkrásnější dar,
i my dva jsme prostě báječní!
|
