|
Ve VAŠEM prostoru redakce Totemu nezodpovídá za obsah jednotlivých příspěvků. |
|
| |
Končí ani nezačalo
záda čelo ukazují
vysypou štěrbinou oči
nedohlednem mizíkují.
Postavy propouštím zpupně
z příběhu je vyhazuji
místo nich dosadím sebe
jen pro já já existuji.
Proudy ve mně skřípaj' hlasy
řeky kapku rozlévají
oblohy tmou sekundují
osudy podvážu proti
slova slovům rozkazují.
V jejich středu konec přímek
hybem ruky zpět shrnuji
začátek mě oslovuje
na konci vše pomiluji.
Na konci je přece slovo
jako přímka nekonečné
šíří je tlak i vakuum
přímky jásaj' jsme konečné.
Já slovo se musím bránit
stvořeno jsem labyrintem
dar člověku labyrintem
povzbudit anebo hanit?
Vše proplouvá v nekonečno
nekonečno dál a dáli
dýchne síť slov v inspiraci
stále kráčí dál ve věčno.
|
|
|