|
Ve VAŠEM prostoru redakce Totemu nezodpovídá za obsah jednotlivých příspěvků. |
|
| |
„Když smutek, černější než tma,
ulehne tiše do duše,
člověka změní v přemýšlení,
a ten, ač sám nic netuše,
tak často dojde k pokušení,
že život světský pro něj není.“
~ ČERNÝ KLAUN ~
(F. Gellnerovi)
A dneska zas!
Zas za mnou přišel černý klaun.
Se šklebem v ksichtu dokořán,
vrhl se na mě, na můj chřtán!
Z temnoty prý byl povolán.
Jak do očí mi pohleděl,
v ráz zcepeněl,
vlasy si rval!
~
Vyposlech vše;
uši jak špic,
o životě jsem povídal...
Zdalipak ví, komu jdu vstříc,
a jestli by se nepřidal?!
Snad do kalhot si nadělal!
~
„Chceš vylekat mě?“
Právě včas!
V rozpacích zel;
vždyť už ho znám,
v tom uslyšel tajemný hlas,
hlas ze tmy, jenž se blížil k nám...
Zdrhnout mi chtěl,
však hrůzou stál,
vyděšen ani nedutal!
~
Já ukolébavku mu hrál;
našel jsem svého komplice.
Říkám, že na Smrt čekávám;
šeptá mi slova poutavá.
Už mám ji nadevšechno rád:
„Však neboj, klaune,
ty jsi mlád!“
Nehrajme si na pokrytce!
Smím představit tě kmotřičce?
~
Když jsem ho objal,
masku sňal.
Pak modlil se...
a modlil se...
Sám Bůh ví,
proč se rozplakal...
|
|
|