ráno
je kousek pod půlnoc
ležím a poslouchám tvou kazetu
potichu...
měla bych trochu přidat zvuk
- pod oknem projíždějí auta -
ale nedokážu se pohnout
poutáš mě k podlaze
tvůj hlas mi pomalu vjíždí do vlasů
přivírá moje víčka
ležím a poslouchám tvou kazetu
před zavřenýma očima modro
blankytně modrá obloha
petrolejově modré pleso
modrošerý úsvit v horách
kamenitý sráz
pod ním louka
po louce běží dva lidé
cítím, jak mi vítr chladí tvář
tvoje vlasy vlají a proplétají se s mými
vychází slunce
ještě nikdy předtím jsem tě vlastně neviděla
tvůj hlas znám jen z telefonu a kazet
a tvůj úsměv z fotky, cos mi jednou poslal
docházím posledních pár metrů
otvírám branku, jdu po schodech
nevítáš mě ve dveřích
- mají příliš vysoký práh -
usmíváš se na mě ze svého vozíku
a hladíš mou nataženou dlaň čímsi
co by mohly být rozdrcené prsty
už se nebudeme bavit o horách
|