Krajina kolem mne

vypadá

jako by si klekla

a úděl ženy

vtiskla si

do čela

jsem mladá a jdu bosá

ke studni na návsi

možná tam potkám

toho pacholka

který slouží

ve vedlejší vesnici

a ta hodina, ta minuta

ta cesta, tou žiji celé dny.

Má svatá studna.

Sedím naproti muži

a dívám se, já, celá bílá

zářivá, on celý černý

hornický chlop můj

bradu si podepírám

oči přivírám

protože za chvíli

ty ruce, které maso

chleba, brambory krájí

mě budou objímat.

Svatá chvilka večeří.

Pod obrázkem

svaté Bohorodičky

své prvorozené kojím

dlaněmi zarudlými

rozpraskanými

něžně peřinku

běloučkou uhlazuji.

Za chvíli půjdu kozu dojit

a dvůr zametat.

Mé přesvaté kojení.

Sedím celá šedivá

jako plané jablko

které zapomněli

přes zimu v předsíni

svraštělá, mrňavá

a kdybys zakrojil

nevyteče šťáva.

Bezzubými ústy

vnoučeti zpívám.

Má svatá staroba.

ale pořád jsem

krajina svatá

a žehnám, žehnám

údělu ženy.